Jde divný průvod kolem nás…
Co život dal a co vzal čas,
když odepíšou člověka,
prý že nic dalšího ho nečeká.

Mladí si na něj vymýšlí,
smějou se, když se otočí…
Brousí si zuby na místa,
práce je náhle nejistá.

Lavina strachu už se nese.
Prý kácí se již v JEHO lese!
A kamarády, které znal,
si zčistajasna Pánbůh vzal.

Člověk se cítí někdy sám,
že ve spárech byl ponechán
a bez podpory rodičů
na vlastních nohách stojí tu.

Stojí a občas taky padá,
ve snaze ohýbá si záda.
Do důchodu daleko
a v práci je tak nelehko.