Smutek mě svírá v objetí,
čelo mi vrásky zdobí,
rouhání duši znesvětí,
pro hlasy ze záhrobí.

Ztratil jsem lásku velikou,
osudu spílám stále,
proč mi ďábelskou intrikou,
mé štěstí dalo vale.

Komu já mohu vyčítat,
nemoc mi ženu vzala,
zbytečné cosi namítat,
smrt o ní příliš stála.

Smutek mě svírá v objetí,
zase ji slyším z podsvětí.