Nevidím a přece vidím

závan větru v jarním listí
obklopeném ranním šerem

odvahu a ryzost toho, kdo
radši dává, než-li bere

krásu vlastní touhy skryté
s vnitřní ranou celistvosti

vzpomínky již tiše vryté
mísící se s laskavostí

Nevidím a přece vidím

bolest světa ve svém kruhu
otlučeném mírným žalem

naději, jež tají duhu
v koutku srdce vskutku malém

slovech, které hlasem těší
velkou dávkou upřímnosti

touhu poznat, když je těžší
radovat se z maličkostí.