, 1. 7. 2012, Povídky
Když se ráno Tomáš vzbudil, zaháněl ošklivý sen, který se však celkem ztratil, když ucítil jemný polibek svě ženy Kláry na spáncích.
Další, na které bezprostředně myslel byli David a Matyáš. Na své milované syny, kteří dostali svá jména po králích. David po spravedlivém izraelském královi a Matyáš po ctižádostivém habsburském králi a císaři.
Tomáš s Klárou vybírali jména pečlivě. Dbali na to, aby jejich jmenovci byli významní, ale aby bylo i historicky zjevné, že měli své chyby. To byla taková malá Klářina hra s významy. Oběma to vlastně bylo celkem fuk, byla to spíš jenom taková pomůcka při výběru. Hlavně že měli dva krásné syny.
Kluci byli dvojčata a nejlíp je rozeznala právě Klára. Bylo září a den, kdy kluci měli jít poprvé do školky. A byl to zrovna den, kdy oslavili třetí narozeniny. I proto Tomáš ráno zůstal déle doma a nejdřív kluci sfoukli svíčky na velkém čokoládovém dortu. Davídek, opatrně následován Matyáškem, ponořili ukazováček do krému barvy maminčiny sukně a strčili do pusy. "Mamííí.. to je ňamka" vykřikl Dáda. Klára tác s dortem opatrně vzala a nesouc jej do lednice řekla s laskavým úsměvem. "Až se vrátíte ze školky a táta z práce, všechno ještě jednou oslavíme, ju?
Kluci, s výrazem barokních andělíčků, ještě stále s malým ukazováčkem v puse se k mámě rozběhli a silně ji sevřeli.
"A já nic?" ozval se Tomáš se šibalským úsměvem, s kabátem v ruce.
"Prosím, počkej na nás chvíli.." řekla Klára, která se chystala obléknout chlapce i sebe. Dobře, pomůžu Ti, ale nemám již moc času. Odložil proto kabát a měl co dělat, aby Davidovi správně oblékl kalhoty a košili. Mrvil se totiž tak, že to místy nebylo téměř možné.
Než se mu tento husarský kousek povedl, byl již oblečen Matyášek, i Klára.
Tomáš zběžně koukl na hodinky a sunul rodinu směrem k východu.
"Omlouvám se, lásko, ale šéf mě sežere" vyhrknul ze sebe Tomáš cestou dolů výtahem. "Já vás tam odvezu autem, bude to rychlejší, souhlasíš?" "Ale Tome, vždyť jsou to jenom dvě ulice, ale abychom jsme si Tě více užili, tak tedy dobrá." Pro dvě malé děti byli v autě správně dvě autosedačky. A opět Klára byla ta rychlejší. Tomáš se často zamýšlel nad tím, čím si zasloužil takovou skvělou manželku..
Cesta přes dvě ulice netrvala velmi dlouho a Tomáš se už ani nedíval na hodinky. Byl šťastný každou chvíli, kterou mohl trávit se svou rodinou. Polibkem a obejmutím se se všemi třemi rozloučil a ještě dlouho jim mával, až všichni tři zmizly v útrobách budovy školky.
...
Odpoledne si pak všichni čtyři snědli kus dortu, na který každému Tomáš šlehačkou namaloval obrovské srdce. Kluci si rozbalovali autíčka a Tomáš s Klárou na kolenou je s údivem pozorovali..