to ráno mlhou
na lasturu troubí
a ostrov budí
z džungle živých snů

v kořenech stromů
stovky nožek drobných
v korunách křik
šum křídel tisíců

a dívčí ňadra
pod řetězem květů
dýchají tiše
vůni opojnou

lastura čeká
v tom bílém labyrintu
až slunce rozpálené
zas ukolébá tmou