Když před smrtí se ocitá
a trochu pravdy odkryje
ta křehká srdce ulita,
pak naděje už nežije.
Zbytečný člověk v krajině,
pryč je jeho víra,
poslední soud neptá se po vině
a z pravdy smrdí síra.
Na kraji pohrom, v srdci dálek,
kraj zdrcen byl a bez dechu,
zbytečné jsou důvody válek,
když atom dělá neplechu.
Poslední strom už sotva pokvete
a duše lidí zbité,
měl jsi dát sbohem té Zemi prokleté,
kde dobro se zlem slité.
Trhalo nebe pokání,
však konec nastal již,
na nic je tvoje vyznání,
na nic je svatý kříž.
Je těžké odejít
a lítost ve svém srdci nevídat,
je těžké přestat snít,
byl čas žít, je čas umírat.
Pak poslední člověk srkal jas,
jas, který nesmráká,
neznal ho ani jeden z vás,
polituj toho chudáka.