Za starými okny v domě
fučí prudká vichřice
V mém nitru to podobné je,
nemůžu si pomoci

Proč já blbec nechávám se
fackovat od minulosti,
když se můžu v klidu nechat
obejmout od přítomnosti?

Do budoucna spoustu vrat,
už dlouho otevřené jsou
Vždyť stačí jen nezahálet
a jedny z nich si vybrat

Někdy paměť je zlá paní,
černé šaty nosívá,
kdykoli se objeví,
do srdce ti pár ran vpálí

Rány v duši zahojí se,
však to bude trvati,
než-li city odcizí se
milované oběti

Ale až to všechno zmizí,
nastoupí hned nový nábor
Mlha brzy opadá
Hurá, bude veselice

Střep v srdci už vytáhl jsem,
rána ovšem zůstává
Marná snaha, nepůjde to,
stopy smýt už napořád