doufal jsem na múzy
s tichýma očima

ony zatím mouzují u vrat
s povytáhlou sukní veršů
jen dotýkej se svlékej slova
piš

přesvědčuju sám sebe
že i básník může být věrný
jak ale?
baží po mně
močálovýma očima
chechotně a zle

stárnu

v mauzoleu múz
jen polámané křivdy vět
a jizvy
rozšklebené otázkami

pro koho píšeš?
pro koho krvácí tvůj inkoust?
krčím rameny
jak otřískaný kříž

...už ani sám pro sebe