Po nedělním obědě,který tak těžko klouzal do krku
s myšlenkami na Tebe...
S bolestí...
Měl bych se jít projít ven
je tak krásně...
Všechno venku voní..
pár posledních letních dnů
jenž udělali rozruch v srdci...
Slyším bzukot vosy, možná mi dá žihadlo
a já nebudu cítit nic...
třeba jsem už mrtvý
a zdá se mi poslední sen...
je mi zvláštně...
Na stole prázdná láhev od vína
vyteklý vosk ze svíčky...
už to má za sebou...
a nikdo si ani nevzpomene
jen Já...
ta chvíle večera,kdy mi tekly slzy
v alkoholovém opojení
hledajíc východisko...
Snad sis nemyslela,že to bude jinak?
Naivně se rozhlížím
hledám skulinu ve zdi...
Chtěl bych se proměnit ve švába
projít otvorem až na ulici
přímo do zobáku hladovějícímu
vrabci...
Stát se smysluplnou potravou...
stát se součástí dějin...
jsem jako špatně napsané písmeno
v sešitě prvňáčka...
a nikdo ne a ne vzít gumu...
Kdo už tomu udělá přítrž?...
nebo bude pokračování?...
těžko se hledá východisko
a stejně víra neodpadá...
snad jen...
ani já nemám právo
a sílu udělat
Tu
Poslední
Tečku...