Byl jsem ještě malý kluk,mohlo mi být tak šest,
v noci jsem se probudil a plakal.
Zdál se mi sen,ošklivý, o smrti
o konci mých dní.
Začal jsem šíleně plakat a lapat po dechu,
bál jsem se, jsem malý,vždyť nemůžu umřít!
V tom se otevřely dveře a vnich stála moje máma,
začala mě vískat ve vlasech,načež jsem ji povyprávěl svůj sen...
Ale lásko ty nikdy neumřeš,slibuji!
Dnes jsem dospělý, mám ženu a vidím jak stárnu
vidím jak máma šediví,vidím jak otec sotva dojde na záchod.
A já?
Já se znovu začínám bát
bát smrti
letí to šíleně rychle.
A pak si vzpomenu.
Ale lásko ty nikdy neumřeš, slibuji!
A mámy přeci nikdy nelžou...