Byla noc a byla zima-

-smrtka v temném koutku dřímá.

Tohle místo se mi vůbec nelíbí!

Kam ses ztratil v proudu noci?

Dřepím tady bez pomoci.

Na zdi psáno: Vinna. Není pochyby.



Bez přátel a internetu

Uvnitř temně rudých světů.

Bez tváře a s duší uvnitř zrcadla.

Zdá se mi, že dech je chyba.

Osud okovy mi líbá -

- jeho tvář je nějak jiná, propadlá.


Tak nějak bílá, bílá jako stěna.

Nejsem žena okřídlená.

S předstíranou nevinností klopím zraky.

Dnes bez práva na obhájce-

-jenom v krajce běhám sama.

Kurtizána mezi vlkodlaky.



Zmatená bez zdůvodnění

Sedím sama ve vězení

Se znamením vražedkyně na lících.

Našli tělo na polštáři.

ďábel, co se svatě tváří,

možná vraždí prvně, možná v tisících!



Na pohled jsi beze změny,

jen ten nádech umdlé stěny,

v očích jas se ztratil někam do hlubin.

Po vrahovi vidu není,

takže máme rozuzlení!

Pomohl jí jed a nebo svítiplyn!



I přes stud bílá, bílá jako křída.

Čekám, kdo se ještě přidá

v soudní síni k opicím.

Markytánkou u armády,

pro ty, co se točí zády - kamarády

šetřím munici.



Jak absurdní se tyto chvíle zdají!

A tvé rty jsou chladné, nic neříkají.

Tak koho se můžem na skutečnou pravdu ptát?

Září už končí, tak buďme bdělí.

My budujem svobodu a oni velí

Krvavý samet z let osmašedesát.



Plány jako Che Guevara?

Ač je dobrá doba stará.

Chtěla sis hrát na zvířátko, na mrchu?

Mladá, ale nebezpečná

pro klid vlády tahle slečna

zmizí ze zemského povrchu.



A už je bílá.

Bílá jako stěna.

Žena, téměř okřídlená.

Víčka těžká; naposledy klopí zraky.

Dnes bez práva na obhájce,

v černé krajce, zcela sama.

Jako dáma

padne na bodláky.