Už nevím jak říkat stůj a plout
tohle nevydýchám sám
troubení rohů v nadlidské kráse

nejsem ten co tu včera stál
pouze na štítech hor jsem živ
mezi skalami otevírám poklady přírody

těžko se mi kráčí když vidím lež a klam
padám na kolena s neštěstím v dlaních
nemůžu se rozběhnout

nyní proplouvám mezi pahorky
z nebe se sype sůl co pálí
dnes už není cesty zpět

jediný směr je přes Vás samotné
až do morku kostí napadnout bolest
nemáte budoucnost ani šanci na život

nepomáhá rituál ani zaříkání
vše je zbytečné teď zaplatíte za chyby

stojíte pod šibenicí bez provazu
čeká Vás šílená smrt
už nepomůže ani ... ámen.

Každý z nás má svůj tajný sen.