V koši na stěžni
vyhlížím v dál,
ale místo země
jen moře vidím.
Po boku naší karavely
houfy delfínů se honí
a já myslím jen na ni
mou milovanou Jitku.

Skasat plachty;
kormidlo o patnáct stupňů vpravo;
pohněte, vy bando líná,
slyším zdola.
Ale zde je klid.
Já s větrem si šeptám
a myslím jen na ni,
mou milovanou Jitku.

Kdybych byl ptákem
a křídla měl,
hned bych zaletěl
do přístavu k ní.
Na římsu si sed
a zobal zrní,
jež mi ona hodí,
má milovaná Jitka

Poslání:
Zdá se mi to? Nebo ne!
Země! Země!
Volám dolů, a vím,
že domov se blíží.