jen se tak dívám

a ty zdáš se spát
v krajkoví
co ve vlasech snad

jen víly mají

oči laně
jež za víčky jsi skryla
však vidím dál
tak široké

a v taji

ve sklence zbytku
vína
sbírám šupinky
Tvých rtů

šeptám tak tiše

však slova
nejdou vydechnout
a ústa neznají vyrvat
srdci strach

já živý
ty v mlze ztracená
oba mlčíme svou lásku
v snění

a slova v prach