Konec
Ano konec

Ani ty oči si vybavit
Nedokážu
Byli hnědé to vím
To vím naprosto jistě
Hnědé
Ale přec na pohled jejich na mě vzpomenout si
Nedokážu

A to jsem je tak miloval
Tak hrozně moc až je mi do
Pláče

Na nebi hvězdy poskakovali
A měsíc jejich dirigentem byl
Když naposled držel jsem její
Ruku
Bílou
Hebkou
Přívětivou

Ach

Básníkovi výkřiky vzdechy
A smutek
Co nutí mě psát
Mě brzy do šílenství zavede
Pohřbí

Psát dál ač slzy už na krajíčku mám nalité
A myšlenky do údolí pustého chladného
Sklouzávají
Lehce

Teď
Na nebi každá hvězdička malá tiše moje
Kroky počítá snad
Snad jen se mi to zdá
Všechno snad jen se mi zdá

A nebo ne?

Osamělost přec po
letech není tak
Hrozná jak každý si myslí

Člověk si zvykne a nebo se zblázní
Co asi čeká mě?
To radši domýšlet si nechci