Čtvrť červených luceren
tam kde měsíc dorůstá a couvá
věčným rytmem projíždějících tramvají

odvážíš se

malíčkem za okraj kalhotek
za hranu polozapadlých měsíců
za zakrvácené krajky neonových zákoutí
a zbytky kůží sevřených mezi zuby

v zapomenutých průchodech
ve vytunelovaných inspiracích
pod svěšenými čely lamp
těmi pampeliškami zasazenými v betonu

Inspiruj mě

v alejích vánočních stromků
v souhvězdí vzdálených sídlišť
ve vůních páleného podzimu

Když si Tě představuju
jak si mě představuješ

na polštářích
vyšpulených jako dívčí rty
věčně čekající na polibek
než se prohnou
pod tíhou inspirací

Život je nápor na cit

na loktech mám zbytky davu
když se k múzám prodírám

poetické svazky
podlitiny z lásky

a na rtech chuť slov
od šťavnatých básníků
a rezonančních tónů

a úplněk co chutná
trochu po cukru
a trochu po citrónu.