Noc
chytá bronz na letní lásky
vybledlý směr z kompasů
však já chci zlato
do vlasů

z polomáčených chodníků
a odhalených zákoutí
chlad usrkává ze lžíce
postříbřené amalgámy
z odvrácených stran měsíce
kéž by oči
zhasly samy...

probodané Tvým pohledem
jak příval sněhu jehličím

Nezastavím se před ničím
a projdu každým prázdnem

přes zamlžená okna
koukám do tmy
přikresluju jí obrysy

vzdálené s blízkým souvisí

každou nocí po krajnici
ukolébám všechny spící
i Tebe veršem přikryju

noc výsadou je géniů
co zapomněli na svůj talent

a věčně v touhách po novém
hledají sobě ekvivalent

naděje je vždy domovem

Možná se mě dotýká
tenkostěnná lyrika
když naslouchám cizím slovům

a drze beru Lunám v novu
kouzla a sílu pralátky

Zbožňuju noční začátky.