I já, i ony, my všichni,
žít máme, zraky vzhlížet vpřed,
ni zpátky, ni vzad ...
Běž duše dál, jen běž,
počkám zde,
bys náhodou zbloudila,
cestu zpět hledala ...

Sedím tady,
tady za rohem naděje,
těsně u štěstí,
mávám, volám, křičím:
"Osude, kde jsi?!"
Smutně po něm koukám,
hloupý ve své omezenosti.

Jak mohu sobě říct, jak životem jít,
když nepoznal jsem,
že osud určen jest jen druhými houslemi v orchestru života,
že život osudem propleten není,
není,
za vším hledej lásku ...