Svět pomalu běží za okenním rámem
Beze spěchu, bez obav z budoucna, klidně
Důstojně, jako plachetnice po moři Času
Plachty napnuté, kormidlo přímo vpřed

Před sebou má ještě dalekou cestu
Neztrácí naději, nepropadá zoufalství
Vlny ji laskavě omývají, jako náruč milované ženy
Nepotká ji žádná bouře, slunce nikdy nezapadne

Náhle se probouzím a klid a mír se rozplývají
Svět již není tak mírný a důstojný
Obloha je zatažená a palubu bičují proudy vody
Plachetnice zbavená stěžňů se potácí jako opilec

Nemilosrdné vlny tvrdě buší do jejích stěn
Kormidlo se již jen volně otáčí, jak mu vítr poručí
Nezbyl nikdo, kdo by ho třímal pevně v rukou
Loď je rychle unášena vlnami a již nedoufá

Na obzoru se náhle objevují temná skaliska
Natahují své pařáty proti křehké lodi
Kdesi se ozval děsivý smích
Dál už je jen záblesk. Náraz. Tma…

Praskající prkna vydala smrtelný výkřik
Loď se potápí a bouře náhle utichá
Na mírné, klidné hladině se vznáší ulomené kormidlo…