Starý muž přikročil k okraji propasti
Stačí jeden krok a vzduch se prudce zachvěje jeho pádem
Několik vteřin šíleného napětí
Pár sekund horečného myšlení

Zem je již tak blízko
Laskavě rozevírá náruč jako milující matka
Potom se tělo člověka vrátí do prachu země
A nastane ohlušující ticho

Muž však nechce učinit ten poslední krok
Jeho zrak padne na květinu, rostoucí na okraji propasti
Její nádhera se snoubí s děsivostí tohoto místa
Ač osamocena, stále bojuje dále a chce žít

Oči starého muže hoří klidným modrým plamenem
Chvíli přemýšlí a pak moudře pokývá hlavou
Ve vzpomínkách se noří zpět do minulosti
Do minulosti plné bolesti, bojů a slz

Náhle ze zad sejmul zbraň
Chvíli ji drží v rukou a pak ji háže do propasti
Z hlavy sundá přilbu a svlékne uniformu
Obojí polyká ústa propasti

Vysloužilý voják se letmo pousměje
Zbavil se balvanu na svých myšlenkách
Jeho svědomí již netíží vodopád výčitek
Obrací se a jde svou cestou prosvícenou sluncem

Květina něžně zaševelí okvětními lístky
Právě se zde zlomil osud jednoho člověka
Uvědomil si, že je potřeba zbavit se tíživých břemen
A nic není cennější než lidský život