Byl to jeden strýc
ten neudělal kroku nic
na posteli jedl, spal
četl v ní, život prožíval.

Však vůbec nebyl nemocen
grunt klapal a on spokojen
i svatbu v novém povlečení
s nevěstou prsten ejhle mění.

Život za mlžnými sklíčky
svět pozoruje ze světničky
jak léta šla, on miloval
tu lóži nebem jmenoval.

Aby povoz užil zhola
svět na kolečkách postel zdolá
ale žádné páni šlapání
postel valach statný pohání.

Prahu viděl na obrázku
manželství měl bez závazků
když na křtiny zvon zavolá
kněze nechá přivést do dvora.

Jednu neřest avšak měl
dorty sladké často chtěl
a maminčina tajná skrýš
byla krokem blíž a blíž.

Tak něco nocí nacoural
dortů dobrých ochutnal
a čím víc kynul
tím víc jich jedl.

Léta ušla, dcera skvělá
na návsi jednou svatbu měla
trestem sobě tehdá měl
že k oltáři s ní nedošel.