Bílý obličej rámují dvě velká ustrašená kukadla. Zelená, barva očí, kontrast ke křídové pleti. Rudě červené rty semknuté do dvou úzkých čárek, nevěštící nic dobrého. Ano, ta dívka si to zaslouží. Je sobecká, myslí si, že vše může mít, a teď u zrcadla činí pokání. Řekla spoustu strašných slov, ale nestyděla se za ně. Byla na ně dokonce pyšná. Jak byla naivní, a to ve všem. Neuměla rozpoznat upřímnost od falše, lásku od nenávisti. Možná jsou to až moc blízké pojmy, ale ona??? Ta dívka krutě narazila, spálila se a nyní nemyslí na nic jiného než na smrt. Těm, kterým opravdu důvěřovala, ji zradili, podkopnuli nohy, vzali kyslík z ovzduší... Černé vlasy, ač jindy krásné, dávaly dívce vzhled směšné ježibaby. Rozpatlaná řasenka, rozpité oční linky, make-up prozrazoval starší nanesení, na některých místech velkými světlými skvrnami. Žalostný pohled.
Nitro měla prožrané malými červíky, kteří ji zaměstnávali na celou dobu, každý něco povídal, nevěděla, pro jaký cíl se rozhodnout. Na tomhle světě už být nechtěla... Špína, malichernost a další strašlivé věci, které poznala jako lekci od života, měla pocit nicotnosti. Že je zajisté taky jeden červík, který si něco nalhává, ale nikdo mu nerozumí ani ho neslyší.
Poprvé měla odvahu udělat rázný krok. V její bělavé roztřesené ručce se skvěla malá věc. Žiletka. Viděla to ve filmech... žádná bolest, jen nádherný pocit z konce...
Myslela si, že svojí upřímností a přiznáním v bílé sterilní koupelně, kam se jiná než bílá barva nehodí, očistí, vše z ní spadne. Žádný zázrak se nekonal. Zůstala ve stejném stavu, ve stejné koupelně, se stejnými hryzajícími myšlenkami.
NE, byla slabá, ale spíše silná, že žiletka se zvonivým cinknutím dopadla v tom nesnesitelném tichu na zem.
Není jen černá a bílá, není jen narození a smrt. Něco je mezi tím.. Není slaboch ten, kdo se umí podívat do zrcadla, ale ten, kdo se mu vyhýbá.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Smrtelná nehoda | HOŘKOST | Kruté poznání | ROZCESTÍ | Jsi...