"Myslím,Milane"řekl jsem,"že jsme se ztratili."
"To mi ani neříkej!"Vykřikl na mne téměř hystericky Milan. V ruce pevně svíral zmačkanou mapu východních čech a prudce koulel očními bulvami.
"Tohle není Šumava?!"Zaburácel náhle.
"Není Milane."Slušně jsem mu odpověděl a dál jsem se tvářil zcela vyrovnaně.
DLOUHÉ TICHO VE SKALÁCH
"Jiří?!"Jeho hlas byl tichý, avšak svým způsobem neůnosně naléhavý a hlasitý.
"Ano?"Hbytě jsem Milanovi odpověděl otázkou.(ačkolivěk nemám tušení co to znamená)
"Já vím. Promiň mi to, prosím."Ach ano.
"Nemohu! Nemohu!"zařval Milan.
"Milane musíš!"Žádal jsem ho.
"Nemou, nemohu hade!"
Milan se podle mne v tu dobu stával mírně zaujatým.
"Tak se vysvlékni!"vyzval mne najednou můj přítel.
"CO?"vyhrkl jsem.
"Všechno dolu hajzle!"přikázal mi hrubě.
"Čeho tím dosáhneš? Co se tím vyřeší Milčo?"tázal jsem se ho důvěrně.
"Vše!Vše se tím vyřeší Jiří!Všechno dolů!"
"Proč musím?"
"Já taky musel!"Řval na mne stále hlubším a děsivějším hlasem.
"O co tu jde Milčo?!"
"O hodně Jiří!!!"
Svlékl jsem se tedy. Vyhověl jsem jeho zvráceným chutím. Zadupal jsem do hlubokého prachu vše, čemu jsem kdy věřil. Znemožnil jsem se, zničil jsem sám sebe, svou hrdost! Tam, tam v těch bezůtěšných skalách.
A on?
Ta pijavice?
Ten příživník?
Ta lidská hnida?
Tak on přátelé!?
On?
On, ve své neskutečné nadutosti a nekonečně dlouhé a nesmyslné aroganci,neměl ani čas na to, aby tam vůbec kdy dorazil!!! Neměl čas ani na to, aby kdy byl!!!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Žal | Děti ze stanice zoo | "kamarádi" | dusím se touhou nadechnout | Silvestr