Ráno mi zazvoní budík, tak trochu odporným, ale ke všem ránům patřícím vrčivým zvukem. Takové dlouhé túúút. ,,Hmmm" natáhnu se na posteli a převalím se na druhý bok. ,,To nemůže být tolik hodin!" pomyslím si. Po velkém přemáhání konečně vstanu a budík zaklapnu. Pro dnešek má utrum. S trochou štěstí si nenatáhnu na každou nohu jinou ponožku,jak už se mi to párkrát stalo. Vplavu do kuchyně, kde na mě čeká nějaký ten rohlík, čaj, vitamíny a dva rozespalí rodiče. Tváří se rozpačitě a nepřítomně; to je takový ten stav, kdy se mozek už probral, ale tělo ještě protestuje. Někdy to může být i obráceně. Spolknu rohlík, hodím do sebe čaj a vápník - hořčík- zinek, na záda hodím kabelu, vyčistím si chrup (zaplať pámbů ještě nemám státní a ještě dlouho mít nebudu, přestože mám fůru plomb a jednu korunku) a už si to hasím do našeho ústavu, pardon, gymnázia. Na ulicích ještě není moc lidí, není to takový ten shon, takové to hektické hemžení bez ladu a skladu. Teď je ještě klid. Mám Brno rád. Je to město, které vás tak nějak zvláštně osloví. Svými domy, ulicemi, zákoutími i lidmi. Člověk přemýšlí nad těmi, kdo je stavěl, stejně jako nad těmi, kdo jimi prošli. Není to město šedivé. Někde je zkrášlené zelení, jinde různými fontánami, architekturou staveb nebo třeba jen lidovou tvorbou nadšenců přes grafitti, jejichž malby můžeme vidět například kolem řeky Svitavy, kde zvýrazňují její panorama. Kolem druhé řeky, Svratky, vede prozměnu cyklostezka, i když nejen cyklo, ale vlastně i pěšo, skejto, kolečkobruslo a já nevím, co ještě. Vůbec si myslím, že člověk má obecně tak nějak bližší vztah k městu než ke státu jako takovému. Přecejen, město je menší celek, je soudržnější a lidé se zde víc navzájem znají. Navíc, když se zde člověk narodil a zná téměř každé zákoutí, tak není divu. Pokud ve vztahu ke státu mluvíme o patriotismu, pak by se vztah k městu dal označit nejspíš jako ,,urbanismus" (super, vymyslel jsem novotvar). Ale vraťme se k mé cestě do školy. Projdu přes náměstí Svobody kolem bizarních Onderkových hodin, které spíš připomínají mateřskou loď nějaké mimozemské civilizace, vydávající se za černý ementál tvaru rotačního elipsoidu. Ještě, že mám mobil, zde bych ciferník musel hledat pod lupou. Copak Pražáci, ti teď budou mít eso v rukávu, však se podívejte, my máme orloj, a vy tohle. Víte, jak jsem mluvil o vztahu k městu? No, tak tohle je ono. Ty hodiny sem prostě patří, jinak by se člověk neměl čemu zasmát a zbytek dne by probručel. Musíme se na to dívat vždy z té lepší stránky. Projdu náměstím a ulicí Českou, přičemž si všímám lidí, co má kdo na sobě.Většinou jsem příjemně překvapen, někdy i nepříjemně. Utíkám na troleják. Teď záleží na typu řidiče. Když je slušnej, tak mi dveře otevře, no a pokud je to hajzl, tak mi je zabouchne přímo před nosem. Ale dejme tomu, že nasednu a jedu. ,,Zastávka - Slovanské náměstí." oznámí automat a dveře se otevřou. Vstoupím do bran našeho ústavu a pozdravím se se spolužáky. ,,Zdár" ,,Ahóój!" ,,Čau". Vpadnu do třídy. ,,Ahoj" ,,Hele,Hugo. Tos viděl, jak včera rozlil ty chemikálie? ,,Nekecej! Mě zas včera říkal nějaký ty svoje vtipy..." No jo, tlachat o mně za mými zády, jako svíčkové báby, to by vám šlo. Ale jediné, čím se od vás odlišuji je to, že jsem zkrátka trochu citlivější než je zvykem a že se místo televize Nova a Blesku snažím používat vlastní mozek. Jenže to některým lidem prostě nevysvětlíte. Pro ně bude vždycky nenormální vaše chování a normální to jejich. I když by mě zajímalo, podle čeho se poměřuje nějaká objektivní normálnost člověka, jestli něco takového vůbec existuje. Každý má zkrátka ,,svoji vlnu". Á, už je tady Izy, náš Číňan. Je chytřejší než je třídní průměr, ovšem zrovna prochází pubertou, na což se musí brát ohled. A je tu už i Terka. S tou se bavím hodně, protože je taky na stejné vlně. Prohodíme pár vět a už do třídy vstupuje profesorka. Kterou si mám vybrat? No třeba tu, co ji máme na zeměpis, protože ta je nejvypečenější. S tou výuka připomíná vojnu. ,,Dobrý dééén, posaďte séééé. A jaktože vy nemáte sešit? Mám vám dát pětku?" ,,já jsem ho zapomněl doma" ,,ale to mně nezajímá!To je váš problém!" Učitelé, to je vůbec taková zvláštní skvadra lidí. Většina z nich si myslí, jak všemu parádně rozumí a na všechny vyzrají, a přitom jsou schopni se sami zamotat do logické smyčky. Pokud profesorku nezajímá, zda mám sešit, či ne, a je to čistě můj problém, že jsem si ho nechal doma, pak mi není jasné, proč bych se jí za to měl omlouvat. V matematice se učím, jak á plus bé rovná se cé, přičemž občas vytáhnu sudoku, které nikdy nechybí v časopise Metro, což je opravdu k nezaplacení. Angličtina je hodina humoru, ale největší sranda je v hodinách společenských věd, kdy se vždy různými oklikami zavede řeč na téma Cikáni. Potom, co strávím několik hodin ve škole, s více či méně záživnými profesory a jejich výklady,jdu domů. Mám trochu hlad, vždyť oběd byl před dvěma hodinami. ,,Párek v rohlíku?" ,,Ano" ,,S kečupem nebo s hořčicí?" ,,S kečupem". Mňam. Jedu šalinou a přemítám o všem možným. Doma si umyju ruce, převlíknu se a prohodím ,,Čau". Buď nikdo neodpoví, a tak se zavřu do pokoje, anebo odpoví naši, tak se s nimi chvíli bavím a pak se zavřu do pokoje. Postel. Televize. Počítač. Napíšu nějaký příběh. Je to dobré? Uvidíme. Až jak to ohodnotí lidi. Anebo něco napíšu jen tak na papír, pro sebe. Pustím radio. Techno ne, spíš rokenrol. Trochu si zacvičím. Klik, klik. Dost často myší, ale teď fyzicky, doopravdy. Sed-leh.Shyb. Moje soukromá spartakiádička je u konce, asi za půl hoďky. Deník si už delší dobu nepíšu, měl jsem jich několik, ale vždy jsem přestal. To bude ta lenost. Znovu televize, večerní hygiena a pak postel. Kniha. Spánek. Další den je v čudu.Tak co se mi bude zdát? A kdy se zas ozve ten prevít budík?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Nirvána | Dialogy | Město zrozeného století | Xeuron 2 - Každá rada drahá | Kočka na zábradlí