Byla jedna velká, ale obyčejná královna salónů. Civilním jménem Markéta.
S přiznáním sobě vlastním jsem ji chtěl poznat.
Byl jsem ještě mlád, takže do salónu jsem nemohl.
Její spolupracovnice my říkaly. Za pár roků dorosteš do věku a budeš lvem salónů jako ona.
Nechtěl jsem být lvem, stačila mi vlastní osobnost.
Vždy když kolem jdu teď po těch letech vzpomenu si na ty tety s kterými jsem si chtěl hrát.
Časy se změnily. Markéta zmizela bůh ví kde.
A mě narostlo pořádné banděro.
Tehdy jsem zahořel láskou velkou a nespoutanou. Dnes moc na lásku nevěřím i když ji vidím všude kolem.
To je dobře, že jsem se vyčlenil a na slunci získal svoje místo.
Dětství uteklo a hry byly stále důvtipnější.
Dospěl jsem a dostal rozum.
Nastoupil do prvního zaměstnání, odkud mě po nějakém čase vyhodili.
Živil jsem se všelijak. Tu jako pomocný dělník tu řidič vysokozdvižného vozíku.
Taky jsem chtěl být potápěč a potápět se s kamerou.
Na našem Puškvorčáku bylo vždy dost místa, ale voda po kolena a špinavá až na dno.
Vody jsem se nebál a potápění mi zůstalo dodnes.
Místo kyslíkové bomby používám pouze šnorchl.
Profesionálem se nikdy nestanu, tak mi to bylo souzeno.
Občas vidím Markétu jak při měsíčku vstupuje do rybníka, aby omyla své dokonalé tělo.
Asi ji bahenní lázeň dělá dobře na pleť, možná na celou pokožku.
Ale takových Markét běhá po světě. Možná to ani není ona, ale při měsíčku s pěti dioptriemi těžko hádat.
Mám rád taky dovolenou. Myslím tu celozávodní. To se sejdem celá parta a vyrazíme na vodu.
Jo jsem vodák tělem i duší.
A té zábavy co si člověk užije. Holky jsou v pohodě a v přírodě je všem skvěle.
Tak nějak to mám z melancholie si srandu nedělám.
Až vstoupím do země zaslíbené mlékem a strdím ozdobené.
Usadím se a konečně dospěji.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
zima | slepice v rákosí | Zimní klání | suma sumárum | Hoří v zátiší