Vyfasovala jsem krumpáč, lopatu, přilbu s čelním světlem, láhev s vodou, sušené ovoce. A teď čekám.
"Auto k odjezdu na kráter je připraveno na ranveji č. 6," hlásí křaplavý hlas z reproduktoru v hale.
Koukám na postavy, které se zvedly a míří k tunelu s velkou šestkou. Nestíhám si prohlížet tváře. Mají skloněné hlavy. Já také nemám odvahu hledět zpříma na ostatní. Trest je trest. Obávám se, že všichni sedící kolem, ví, kdo jsme.
"Zatracená práce," mumlám si pro sebe a přidávám do kroku. Ještě aby mi napařili další noru za loudání. Všechno je možné.
Jo, odsoudili mě ke třem norám za porušení kreditu uvědomělého občana.
Ad 1) pouštěla jsem si heavymetal
ad 2) jedla jsem maso
ad 3) měla jsem sex
Obávané nory jsou díry do podzemí, kde se kdysi něco dělo. A my z nich máme přinést vše, co najdeme. Prý k dalšímu zkoumání.
"Pha," vyklouzne mi z pusy.
Tady jde o to, že nikdo neví, co tam je, jestli se tam ještě něco nehýbe, jestli nás něco nesežere.
Proto využívají odsouzené. Přece se vědci nepustí do hledání sami. Ještě by někde uvízli za ty jejich kravaty.
Nastupujeme do Uspace4UAMX2094. Je nás dvanáct. Každý z nás má na krku obojek. Vidím, že všem svítí na obojku tři hvězdy - tři prohřešky.
"Jako psi," mumlám si do šály na krku.
"Cíl vaší cesty je Mirnyj (Jakutsko), Rusko," hlásí hlas z obojku. Slyším ho v hlavě.
"Jasně, diamanty," bleskne mi.
Cesta netrvá dlouho. Je zimní období, tudíž je provoz slabý. Dosedáme a vystupujeme.
Uspace odlétá. Teď je to jen na nás. Za každou prozkoumanou noru zhasne jedna hvězda na obojku. Když zhasnou všechny, máme šanci se vrátit. Jenže.......
Do kráteru ( s průměrem 1200 metrů a hloubkou 525 metrů) se spouštíme velkým těžebním náklaďákem. Cesta až na dno dolu bude trvat okolo tří hodin. A je tady zima. Obrovská zima!
Drc. Náklaďák zastavil. Hvízdání obojku mě navádí k první noře.
Zaváhám. Dostávám zásah elektrickým proudem. Zatracenej obojek. A sundat nejde. To už jsem zkoušela.
Rozsvicuju světlo na helmě a popocházím hlouběji do nory. Svítím si střídavě doprava, doleva, pod nohy. Náhle uvidím záblesk.
"Žeby - diamant?"
Hmátnu a mezi prsty se mi prosype zem.
"Zatraceně!"
Prsty mám zmrzlé. Chladem se celá třesu. A ke všemu ještě tohle. Přede mnou je kopice kamení.
"Teď to mám. Zpátky nemůžu. Nenechám se od obojku zabít proudem. Uf!."
Použiju krumpáč jako páku a pokouším se uvolnit jeden kámen.
"Hele, vono to jde."
Jakmile se ho uvolním, zával se sesype. Mezi stropem a sutí vzniká otvor.
"Tudy se protáhnu. Nejsem žádný buřt."
Protahuju se.
"Světlo!"
Fakticky. Jakmile prostrčím hlavu, uvidím světlo. Konec tunelu. Plazím se norou ke světlu.
Venku usedám na rozblácenou zem a vyndavám láhev s vodou. Mám obrovskou žízeň, ale změnila skupenství. Je zamrzlá. Strkám ji pod vaťák. Z pytlíku vyndavám křížalu. Chvíli ji nechávám v puse rozmrznout a pak žvýkám. Zima, hlad a žízeň. Samá negativa. V tom něco zapípá a zhasíná mi jedna hvězda.
"Alelůjá! Vzali to jako dokončenou noru. Tak ještě dvě!"
Obojek mě nechává chvíli odpočinout. Dokonce rozmrzlo pár kapek vody. Dychtivě si je kapu do pusy.
"---|-..|----|---|-..|.-.-.-||-..|.-.|..-|....|.-||-.|---|.-.|.-|," to mě navádí ke druhé noře.
"Hlavně, aby mi vydrželo světlo a v noře mě něco nesežralo. Chci to dokázat! Chci se vrátit!"
Druhá nora. Stejný postup. Světlo doprava, doleva, pod nohy. Po pár krocích......
Něco se blyští na stěně!
"Panebože! Že by.....diamanty?!"
Vím, že jsem sledována. Obojek něco chroustá. Asi vysílá. Chvíli zírám na nález na stěně. Pak se sunu opatrně dál. Proti mně se vynoří dvě světla.....
Doprčič! Co je to? Nějaká šelma?"
Zamrkám. Otevírám oči.
Peřina se válí na zemi, okno jsem zapomněla večer zavřít.
V hlavě se mi mele otázka: "Dokázala jsem projít všechny tři nory? Jsem volná?"
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Mně se líbí tvůj smysl pro nadsázku a humor, který je znát i z tvých snů.
Díky za povídku.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
PAPÍROVÉ RŮŽE . . . | TICHOSTÍN . . . | POLOBEZLISTÉ . . . | ČTYŘI SLUNCE . . . | Procházím zůstatky . . .