To je zase den. Kvůli hromadnému vyřizování v bankách a na úřadech jsem si musela vzít volno v práci, jinak bych se k těm "veledůležitým věcem" letos snad ani nedostala. Naštěstí to šéfka pochopila, dokonce mi vyjádřila účast. Tím u mě stoupla, očividně nemá běhání po úřadech v lásce stejně jako já. (Melissa , 16.09 18:13) |
Měla jsem toho nad hlavu. Naštěstí si věci dokážu naplánovat, takže jsem přesně věděla kdy skončím. Samotný čas mě ale příliš netěšil - šest večer. "Já se z toho zblázním," povzdechnu si. (Mon-gi , 17.09 07:28) |
Se svým oblíbeným seriálem se můžu rovnou rozloučit, a na to, že bych se stavila do drogerie, taky. Jediné co teď mám v hlavě, je dlouhá, horká koupel s mořskou solí a spoustou voňavé pěny. (Melissa , 17.09 15:25) |
Jo, Jo! Povzdechnu polohlasně. Lehnu si do vany a všechno to nahromaděné napětí a stres, venkovní nátlaky musím ze sebe smýt. Vždyť nemůžu myslet jen na lidi kolem sebe, jsem tady také JÁ, napadla mne hned intuitivní myšlenka při tekoucím proudu vody za vůně jasmínové pěny. V hlavě se mi tvoří vizuální obraz mé knihovny... Po které četbě sáhnu, abych se cítila svá? (Elenyss , 18.09 07:04) |
Nakonec jsem se ale vzpamatovala, vylezla z vany a nachystala se. "Musím vyrazit, abych vše stihla," řekla jsem si. (Mon-gi , 18.09 07:29) |
Když jsem ve spěchu zamykala byt, nešikovně se mi podařilo klíč v zámku zalomit. "Do háje!" ulevila jsem si, nicméně jsem opravdu pospíchala, tak jsem si řekla, že tento problém vyřeším, až se budu vracet. (Melissa , 18.09 16:30) |
Běžela jsem rychle k zubařce, u které jsem byla objednaná na 9.15. "9.30, skvělé!" povzdechla jsem si. (Mon-gi , 18.09 16:43) |
k zubařce jsem přišla v 9:37, sestřička mě seřvala před plnou čekárnou a řekla mi, že mám přijít za týden. "To se svými zuby nevydržím" povzechla jsem si. Jistý muž na lavičce v čekárně, jako by pochopil moji situaci se na mne pousmál a říká "To asi bude chtít kafe, co ?" "Ano, asi ano" odpověděla jsem. (Darkfantom, 18.09 18:12) |
"Vážená pacienko! Máte 15 minut zpoždění, hroutíte mi celý systém v příjmu pacientů. Buď vás přeobědnám na příště anebo si počkáte tak 2 - 3 hodiky", mluvila na mne s blesky v očích. A než jsem stačila říct "á", zabouchla za mnou dveře. (Elenyss , 18.09 18:16) |
"To je strašné" odpověděl Tom a usrkl svého čaje. "Tak příště už bych sem nepřišel, šel bych k jiné zubařce" (Darkfantom, 18.09 19:45) |
"Ještěže to měla být pouze preventivní prohlídka. S bolestivým zubem by mne to trápilo víc. Díky za pozvání na čaj, Tome. A jak jste na tom vy se svým chrupem, smím-li se nesměle ptát". Prohodila jsem, až jsem se zarazila jaká věta to ze mě vypadla. (Elenyss , 19.09 15:20) |
Několik předlouhých setin sekundy jsem trnula, jak na můj pitomý dotaz zareaguje. Usmál se. "Naštěstí velmi dobře, takže nejsem závislý na péči né příjemné dámy, když je volných zubařů jako šafránu." (Melissa , 19.09 16:02) |
usmála jsem se a zaparodovala sestřičku. Tomáš se šíleně rozřechtal. Pokračovala jsem tedy s pitvořením sestřičky a donutila jej otevřít ústa. "Jednička v pořádku, dvojka zkažená, na trojce noha z housenky od oběda" Tom zavřel pusu a pousmál se. Byli jsme od sebe pár milimetrů (Darkfantom, 19.09 18:42) |
Chovám se jak malá, pomyslela jsem si v duchu... Ale líbí se mu to! Výdyť mi se svádíme, doprovázela mne při lišáckém smíchu tato myšlenka. (Elenyss , 20.09 08:38) |
Od teď budu na zubaře vzpomínat v dobrém, pomyslím si, když se s Tomem políbíme. No výborně, už to zase začíná. Vzpomínka na to, jak dopadlo moje poslední milostné dobrodružství mě donutí se odtrhnout. Tom na mě vrhne zmatený pohled. "Co je?" (Melissa , 20.09 15:52) |
Vytřeštila jsem oči "Zuby...ááááá.. bolí. Musím se jít rychle objednat". Vytáhla jsem z kabelky 100Kč a pohodila je na stůl a utekla. Tak a už ho nikdy neuvidím, pomyslela jsem si (Darkfantom, 21.09 11:22) |
Udýchaná jsem se zastavila u výkladní skříně jednoho orientálního obchůdku. Ach, jo, tam se snad trochu uklidním a něco pěkného si koupím domů. Než jsem stačila razit si cestu dovnitř, v tom mi někdo poklepal na rameno... (Elenyss , 21.09 14:50) |
Rychle jsem se otočila a uviděla Toma, o nic víc klidnějšího než předtím. "Že tě bolí zuby, to chápu. Nechápu ale, co ti brání se mnou ještě chvíli posedět. Nebo tě naštvalo, jak..." "Ne ne, v pořádku," přeruším ho. Usmívám se, a v duchu proklínám muže a jejich vytrvalost. (Melissa , 21.09 17:23) |
Začala jsem znovu vysvětlovat a to docela dost hlasitě a rychle, Tom z toho byl vytřeštěný a dokonce přišel prodavač a začal se na něj rozkřikovat, ať mne neobtěžuje (Darkfantom, 21.09 18:13) |
"Ne, nemusíte obviňovat tohoto člověka... My si vezmeme tyto Indické vonné tyčinky, co jsou ve vytrínce" řekla jsem již tichým hlasem a odvrátila jsem hlavu od prodavače na Toma. Měl vlídnou tvář a začal vytahovat peněženku. (Elenyss , 22.09 07:20) |
Přemohla jsem se a nezastavila ho, když za tyčinky platil. Rychle jsem je nacpala do kabelky a vyšla z obchodu, Tom za mnou. (Melissa , 22.09 16:59) |
Když přikráčel ke mne blíž zahuhňala jsem pod nosem: "Jsem Tvou dlužnicí..." Tom zavrtěl nesouhlasně hlavou. "Bá né, za čaj jsi nechala na stole kilo, takže Ti dlužím já. Co takhle příště zajít do kina?" Ani jsem si nevšmla, že mne bere za ruku. (Elenyss , 22.09 17:13) |
Jakmile jsem si to uvědomila naplno, odtrhla jsem ruku. "Nic moc nedávají, ne ?" Odpálkovala jsem jeho návrh (Darkfantom, 23.09 20:17) |
"Ani bych neřekl," nevzdával se. Teď mi už opravdu lezl na nervy. I když jsem si říkala, že tak milýho chlapa možná ještě hodně dlouho nepotkám, nezmohla jsem se na víc, než bylo zavrtění hlavou. (Melissa , 24.09 15:11) |
"Dáš mi na sebe mobil?" zeptal se, když už viděl, že ze mne nic kloudného nevylodí. Najednou jeho veselé oči ztratily zář... (Elenyss , 25.09 07:05) |
"Mám ho v servisu" řekla jsem bleskově "Fakt ?" Zeptal se nevěřícně. "Jo a bude trvat hooooodně dlouho, než mi ho dají zpátky " (Darkfantom, 25.09 13:14) |
Už jsem si v duchu gratulovala, když vtom změnil taktiku. "Víš co? Tady je moje vizitka a až budeš mít telefon spravený, zavolej. Je tam i mail..." Podával mi světle žlutou vizitku. Vzala jsem si ji. (Melissa , 25.09 17:07) |
"Hned jak přijdu domů, musím ji zahodit," řekla jsem si v duchu a rychle se s Tomem snažila rozloučit. "Byl to fajn, ale už vážně spěchám," opáčila jsem na něj. (Mon-gi , 29.09 15:05) |
Přátelsky jsme se rozloučili a já zamířila k domovu. Jen, co jsem překročila práh svého bytu, usedla na židli, vytáhla jsem z kabelky Tomovu vizitku, že ji rovnou roztrhám a hodím do koše. Začala jsem ji však převracet v rukách a pohrávat si s ní. Položila jsem ji na stůl... (Elenyss , 29.09 15:21) |
Ten podivný chlap, kterého téměř ani neznám, mi začínal chybět. Ten jeho vtíravý humor, ta jeho vůně. Zvedla jsem telefon a zavolala na číslo. "Roztočilová, prosím" Ozvalo se v telefonu, to mi vyrazilo dech "Prosím, halo, je tam někdo ?" zeptala se žena a pak položila telefon se slovy o parchantech (Darkfantom, 30.09 20:41) |
Byla jsem zmatená. "Sestra, matka, milenka, manželka??" honilo se mi hlavou. Na vizitce má ještě číslo do práce. (Mon-gi , 30.09 21:15) |
Tů... tů... Slyším vyzváněcí tón. Asi po třetím zazvonění kdosi zvedne telefon:"Kancelář pana Roztočila, mohu vám nějak pomoct?" Připadám si jako totální idiot, když telefonem praštím do vidlice. (Melissa , 02.10 16:03) |
"Sakra, do háje, ku*va" vztekala jsem se a mlátila do křesla. "Jednou v životě potkám fajn, vtíravého kluka, chlapa a on má manželku, nebo milenku, nebo bůhví koho. To mu nedaruju" ukončila jsem svůj výlev vzteku. Popadla kabát, vizitku a oblékla se. Z vizitky kousek odtrhla a zbytek zahodila. .... o chvíli později lístek sebrala bezdomovkyně, bylo na něm jméno a telefon .... adresa chyběla (Darkfantom, 03.10 16:30) |
Nevím, co jsem si od té návštěvy slibovala, vlastně jsem ani neměla v úmyslu zazvonil a jít dovnitř. Možná jsem doufala, že se při pohledu na Tomův dům všechno vyřeší, že zahlédnu v okně jeho ženu, možná i děti, a konečně budu mít pádný důvod ho nenávidět. (Melissa , 06.10 15:52) |
Dojela jsem tramvají do jeho čtvrtě. Ale už cestou mi bylo divné, že jsou všude pouze kanceláře. "Že by to nebyla adresa domů?" pomyslela jsem si. (Mon-gi , 11.10 10:59) |
Dojela jsem až na konečnou a podle stručného popisku pokračovala až k ? domu ?! Byla to obrovská budova v moderním stylu. Kombinace oceli a skla. Vešla jsem do areálu a šla k budově. Na dveřích byl skromný měděný popisek "TomRoz" .. vešla jsem dovnitř (Darkfantom, 13.10 15:16) |
Stála jsem v prostorné hale, po mé pravici se pohyboval nahoru a dolů skleněný výtah, vlevo byla recepce. Mladá dívka sedící za pultem právě telefonovala. (Melissa , 13.10 17:59) |
Došla jsem k ní. Položila telefon a usmála se "Co potřebujete ?"Zeptala se mne "Hledám pana Roztočila" opáčila jsem (Darkfantom, 17.10 17:41) |
Cítila jsem, jak si mě měří sebevědomým pohledem. "A vy jste?" "Zoubková víla," vyhrknu rychle. Co to, sakra, melu? Zoubková víla? To jsem rovnou mohla dodat "z jeho snů", ne? (Melissa , 20.10 17:59) |
"Už bude vědět," dopověděla jsem rozpačitě. Recepční si mě projížděla pohledem, ale pak zvedla telefon a vytočila číslo. "Pane Roztočile? Omlouvám se, že vás ruším, ale je tady nějaká paní a tvrdí že je... Zoubková víla. Víte o tom něco?" (Mon-gi , 27.10 14:42) |
Dotelefonovala a položila telefon "Prý máte jít za panem Roztočilem.... Zoubková vílo .... pan Roztočil Vás očekává. Kancelář 253" odpověděla nechápavě (Darkfantom, 28.10 10:03) |
"Děkuju," špitla jsem a zápasila s nutkáním se otočit, utéct a už se nikdy nevrátit. Přemohla jsem ho, nastoupila do proskleného výtahu a s pomocí postaršího pána vyjela do druhého patra. (Melissa , 29.10 17:17) |
Tam výtah zastavil, můj "spolucestující" se na mě potutelně usmál, a já s menšími rozpaky vystoupila. Když jsem spatřila ty velké dubové dveře, srdce se mi rozbušilo ostošest a já měla opět nutkání vzít nohy na ramena. (Frea Nea, 29.10 19:02) |
Výtah se za mnou zavřel a tak pateticky rozhodl o mém osudu. Rozhodla jsem se a vykročila vpřed úzkou chodbou. Byly zde oproti mne jediné dveře. Veliké dubové dveře se zlatým štítkem. Chodba byla malá, ale velice luxusní. Na stěně vysely obrazy a veprostřed chodby byl stolek s vázou a v ní obrovská kytice z růží a lylií. Zadívala jsem se na ně. V tom mi někdo ze zadu zakryl oči. "Tak zoubková víla, jo ?" zeptal se známý hlas (Darkfantom, 31.10 22:16) |
Setřásla jsem z obličeje Tomovy ruce a otočila se. Stál tam a usmíval se. Pokusila jsem se usmát taky, místo toho jsem se ale jen křečovině zašklebila. "Napadlo mě, že to bude originální," omlouvala jsem svou nenormální přezdívku. (Melissa , 01.11 22:23) |
"Já..., já... upoutaly mě ty obrazy tady na chodbě..." koktavě jsem ze sebe vyloudila umělá slova. (Elenyss , 02.11 14:50) |
Vlepil mi pusu. "Pojď ke mně do kanceláře, mám teď hodinku volno, mohli bysme si .." nestihl jsem to doříct "Jsem snad nějaká štětka ?" vyštěkla jsem "...dát kávu" dopověděl sarkasticky Tom. Zastyděla jsem se (Darkfantom, 02.11 20:04) |
Pokoušela jsem se uvolnit, být nenucená a přitom si udržet glanc. Nějak to nešlo. Už to tu bylo zas, ta nervozita, neustálé přemýšlení nad tím, jestli to co dělám, dělám správně... Stáli jsme proti sobě a já se jen křečovitě usmívala. (Melissa , 05.11 19:05) |
"Vím, že jsi nervózní," snažil se mě Tom uklidnit. "Taky je to pro mě zvláštní situace," pokračoval. "Zvláštní situace? Jsi ředitel tady toho všeho. Musíš být zvyklý na všechno," nevěřila jsem mu. (Mon-gi , 08.11 20:54) |
"No, lhal bych, kdybych řekl, že mi denně volá zoubková víla" Znovu mě donutil se zasmát. "Miluji ho a nenávidím ho za to, že ho miluji" řekla jsem nevědomky zamyšlená a ponořená sama do sebe "Cože ? Miluješ mě ?" usmíval se na mě Tom "Co ?" Vytrhl mě z mého snění (Darkfantom, 09.11 17:20) |
Hlavou mi prolétly myšlenky, že nebude jenom nějaký ředitel, ale asi snad telepat... "Proč se mne na to ptáš, Tome?" odpověděla jsem na jeho intimní dotaz. (Elenyss , 11.11 07:09) |
"No, teď jsi říkala..." Přerušila jsem ho. "Nechme toho. Co to kafe?" Chtěl nejspíš něco říct, já mu ale skočila do řeči a vykládala spoust "zábavných" historek z práce, až to vzdal. Mým cílem nebylo ho pobavit, nýbrž zdržet od zmínek o mých hloupostech. (Melissa , 11.11 16:22) |
Sedla jsem si na polstrovanou židli. Konečně jsem byla zticha, ale jen proto, že Tom se odebral vařit kávu... "Jakou si dáš?" volal na mně. "Tureckou, turka", znělo mé echo. A čekala jsem, co se bude dít dál. (Elenyss , 12.11 05:21) |
Byla jsem dost nervózní, neuklidnila mě vůně kávy, ani Tomův hlas. Pomalu jsem míchala obsah šálku a snažila se neomdlít. (Melissa , 14.11 17:08) |
"Máš to tady hezký", přerušila jsem to ticho mezi námi. Tom se usmál a já jsem pozvedla šálek a začala usrkávat... (Elenyss , 15.11 06:24) |
Nevím, jestli to bylo čistě kvůli trapnému tichu nebo mě to opravdu trápilo, ale po chvíli už jsem v sobě neudržela dotaz:"Tome, ty jsi ženatý?" (Melissa , 16.11 21:55) |
Po mé troufalé otázce smutně sklopil oči k zemi. "Byl jsem... chvíli...", špitl mezi rty, ale na mě se nepodíval. (Elenyss , 17.11 07:18) |
"Takže jsi svobodný ?" Zeptala jsem se s nadějí "ne" odpověděl a odmlčel se "Čekám, až mi vyřídí věci z pozůstalosti a vystaví úmrtní list" (Darkfantom, 17.11 16:14) |
"Omlouvám se, snad nejsem příliš drzá a nedotklo se Tě to, Tome... ... nevěděla jsem..." Bylo mi v tu chvíli hodně dusno v tak zapeklité situaci, která nebrala tím tichem konců. (Elenyss , 17.11 17:28) |
"Víš, ty jsi strašně super ženská, ale ..." zasekl se....vstal a šel ke mne. Zvedl mne z křesla, oblékl mi kabát a vyhodil mě za dveře "...bojím se, že vztahu už nejsem schopný" řekl a razantně zavřel dveře (Darkfantom, 17.11 19:28) |
Tom se opřel hlavou o stěnu a utrousil? "Proboha, co dělám! Vždyť ona za to nemůže!" Nemohl se od té stěny odlepit a začal hlavou do ní třískat. Musím, musím ji zavolat zpět! (Elenyss , 18.11 06:55) |
Já na nic nečekala, a upalovala k výtahu. Nepřemýšlela jsem nad ničím, myšlenky jsem si šetřila pro dobu, až budu v bezpečí. V bezpečí? Před čím? Před Tomem? Utíkala jsem dál, až jsem vyběhla ven z budovy. (Melissa , 18.11 18:49) |
"A sakra!" zakleju. Uvízl mi podpatek v železné rohoži. (Elenyss , 19.11 02:52) |
"Já se na to..." ulevím si, kleknu a zkouším podpatek z rohože dostat ven. No výborně, podařilo se mi ho ulomit. Kašlu na to, stejně mám ty boty už asi deset let. Vstávám, a kulhavým krokem mířím k autobusové zastávce. (Melissa , 22.11 12:58) |
Všichni kolem mě se mi smáli. Ano, jsem k smíchu. K smíchu ? Je snad láska k smíchu ? začínala jsem být nervózní. Naštvala jsem a otočila se. "Teď tě dostanu" řekla jsem a vydala se zpět k firmě. Tentokrát jsem se ani nezdržovala ohlásit sekretářce. Doběhla jsem až před Tomovy dveře. Otevřela je, došla k němu a políbila ho (Darkfantom, 23.11 18:57) |
"Už nebudu utíkat," zašeptám mu do ucha, když se od sebe konečně odtrneme. Tom se nadechuje, chce mi něco říct... Nemusí, vám co. Když se rozhlédnu, setkám se pohledem s mladou recepční, sedící na psacím stole, rozpustile klimbající štíhlýma nohama ze strany na stranu. (Melissa , 07.12 11:40) |
Jsem z ní zmatená. On se dívá trochu nejistě, asi jsem ho svým návratem zaskočila. Pohledem zapátrám zpět ke stolu a začnu si ji prohlížet. Nemůžu věřit svým očím. (refugee , 12.12 21:20) |
Pletený svetřík má rozepnutý, z výstřihu se na mě zlomyslně šklebí krajková podprsenka. A nad ní škodolibý úsměv její majitelky. Radši nic neříkám, otáčím se ke dveřím a odcházím. Všichni mlčí, připadám si jako na funuse. (Melissa , 23.12 12:55) |
Na svém vlastním funuse. Nemám sílu ani brečet. A to už jsem věřila, že vše bude zase dobré. Co teď? Zapadnu do první kavárny, která se mi namane, a objednám si kafe a panáka. Cítím se, jako bych dostala ránu kladivem. (refugee , 28.12 20:12) |
"Počkej,"slyším Toma. Kašlu na něj, otočím se a odcházím. Ani nevím, proč jsem si od toho tolik slibovala, znala jsem ho chvíli a nic jsem o něm nevěděla. To jsem celá já, vidím chlapa a už slyším vyzvánět svatební zvony. Je to ale něco zlého, snít o lásce? (Melissa , 28.12 22:43) |
"Je mi to strašně líto," křičí za mnou. "Chci jenom tebe, vážně jen tebe. Vem si mě!" křičí na celou ulici, až se všichni otáčí. Po téhle větě ustrnu, tolik jsem si přála ji slyšet a teď je to tady. Ne však v situaci, jakou jsem si vždy představovala. Žádná romantika a spousty svíček. (refugee , 29.12 12:31) |
Bohužel ani dlouhý a láskyplný vztah! Utíkám dál a střídavě si profackovávám obě tváře. V hlavě mi zní můj vlastní hlas:"Tak ti už definitivně hráblo?" (Melissa , 29.12 20:22) |
A následuje další zamýšlení. Proč jsem se vlastně nedala na dráhu lesbičky, jak jsem o tom posledních několik let uvažovala? Už tolikrát jsem si řekla, že tenhle chlap je poslední, kterému dávám šanci, a pak už se budu zajímat jen o ženy? Tak v čem je chyba? (refugee , 05.01 20:41) |
Hloupý dotaz. Chyby jsou vždy v nás, ne v ostatních, říkával náš profesor matematiky na gymnáziu. Měl pravdu. Může snad Tom za to, že jsem blbá kráva? (Melissa , 06.01 16:41) |
Ale ano, může.Jakou mne chtěl mít, takovou mne má.Kdo chce kam, pomozme mu tam.A já náhodou vůbec nejsem blbá kráva.Jsem skvělá,úžasná a hlavně nenahraditelná.Jenže právě to,že jsem nenahraditelná, tu působí jaksi neplechu. (Ingrid Indigová , 09.01 18:44) |
No nic, kašlu na to. Kolikrát jsem si říkala, že už se do této situace nikdy nedostanu? Mnohokrát. A co z toho? Jsem citově nevyrovnaná, to ale neznamená, že mi nezbývá trocha rozumu. Jak jsem řekla, už na to kašlu. (Melissa , 17.01 10:54) |
Jenže nešlo mi to stále z hlavy.Dny přibývaly stejně jako měsíc a mé myšlenky se ubíraly neustále stejným směrem.Byly jako začarované.Až pak to přišlo.Konečně ve mně uzrál kloudný nápad. (Ingrid Indigová , 17.01 23:02) |
Vzala jsem mobil a napsala "Panu Roztočilovi", jak jsem ho měla v seznamu jen jedno jediné slovo "ano" (Darkfantom, 04.03 08:37) |
Odpověď přišla vzápětí:"Co ano?" K smíchu. Ta moje na sebe nenechala dlouho čekat:"Ano, věřím ti." A pak už nic. Mobil mlčel jako zařezaný, baterii jsem kontrolovala snad každou minutu, a protože se vše zdálo v pořádku, počala na mě doléhat mírná deprese. (Melissa , 07.03 22:42) |
Polkla jsem antidepresivum, bacila mobilem do kouta a.. (drahomila, 09.12 17:09) |
šla sem do hospody všechno zapít... (Neonak, 01.02 19:18) |