"Pííííííp, Pííííííííp, Píííííííííííííííp" Rukou se oženu po tom strašném děsivém vynálezu - řvoucím budíku. Trefa. Budík padá na zem a jeho vnitřnosti se rozlétají po místnosti. Posadím se a podívám se do kalendáře. Je prvního září. Zděšeně vylétnu z postele. Kouknu na mobil. 7:49. Škola začíná v 8. Je to 40 kilometrů ode mě. Máma je ředitelka školy - Střední zdravotnické školy. Sakra. Zvednu se a ... (Darkfantom, 10.09 18:45) |
a rychle na sebe něco navlíknu. Máma bude nadávat, až mě uvidí. Rychle brýle, peněženku, mobil, tašku, rychle, rychle. 7.54 vycházím a běžím na zastávku. (Mon-gi , 10.09 18:53) |
Z posledních sil doběhnu na zastávku. Autobus mi ujel před třemi minutami. Další jede až ve čtvrt na devět. Máma mě zabije. Snažím se myslet, ale auta, jezdící na ulici mi nedávají šanci (Darkfantom, 10.09 19:16) |
Před očima mi běží tolik známá scéna plná projevů matčiny hysterie. Zničehonic mi to bylo jedno. Sedl jsem si na lavičku, která byla teď, po odjezdu autobusu, prázdná a myslel jsem na to, jakou mám smůlu, že musím zase do školy. (Melissa , 11.09 16:52) |
Vybavily se mi prázdninové vzpomínky. Holky na koupálkách, večírky s přáteli a výlety. Teď to vyměním opět za tašku, sešity a žákovskou plnou trojek a, abych nezapomněl, na matčiny hysterické scény (Darkfantom, 11.09 17:59) |
Život je pech. Hlavně studentův. (Satanriel , 12.09 00:44) |
Seděl jsem tak na lavičce a pozoroval auta na silnici. Najednou jedno u mne zastavilo (Darkfantom, 12.09 15:29) |
Okýnko se otevřelo a já spatřil rozesmátý obličej mladého muže. "Copak, ujel nám autobus?" zasmál se. "Chceš hodit do školy?" (Melissa , 12.09 20:08) |
"Jo .. ujel, ale nevím. Dám Vám pár otázek" Chlapík se na mě podíval a povytáhl obočí "no ?!" "Jste teplej ?" chlap vyprskl smíchem "Ne !" "Máte manželku ?" zeptal jsem se okamžitě "Jo" odsekl a koukl na hodinky "Mladej, tak kam ?" "Na Střední zdravotnickou ... Karovarská 99 ... na druhém konci Plzně" řekl jsem a už jsem seděl v autě (Darkfantom, 12.09 20:46) |
Chápal, že jdu pozdě a předpisy tak rozhodně nedodržoval. Dojel jsem o čtvrt hodiny pozdě, přesto ještě před autobusem. "Díky za odpovoz, zachránil jste mne," poděkoval jsem slušně a běžel do třídy. (Mon-gi , 14.09 19:16) |
"Omlouvám se, zaspal jsem" oznámil jsem frázovitě učitelce stojící před tabulí o mluvící o nových předpisech. "To maminka bude nadšená" odvětila mi s kyselým úšklebkem profesorka "To jistě" vrátil jsem jí bodavou poznámku (Darkfantom, 15.09 14:33) |
Beztak jsem o nic nepřišel, je to stejné každý rok. Uvítání, varování, víra v naše schopnosti... Daleko více mě zarážel výraz mého souseda, Ondry. "Co ti je," ptám se ho. (Mon-gi , 16.09 07:27) |
"To neřeš," zavrtěl hlavou. Jasně, neřeším. Anebo jo. Nikdy jsem ho takhle neviděl, proto nevydržím ani pět minut a opět vyzvídám. (Melissa , 16.09 18:02) |
"Ale, něco jsem se o sobě dozvěděl, ale neřeš to je to soukromý a je to závažný" otočil se ode mne. "Jseš snad nemocnej ?" zeptal jsem se. "Dá se říct" odpoví smutně Ondra (Darkfantom, 16.09 18:57) |
"Počkej, jak nemocný," vyzvídám dále. Ondra už mi ale neodpovídá, naopak slyším hlas učitelky. "Mládenci, chcete se s námi o něco podělit?" (Mon-gi , 17.09 07:26) |
"Nechcem," odpovídám jí, podle mého celkem slušným tónem. Ajaj, šklebí se, to není dobrý znamení! "Vstaňte, jdeme do ředitelny." (Melissa , 17.09 15:23) |
"To nám ten školní rok pěkně začíná," pomyslím si. Ondův nevýrazný výraz se mění v ten, který znám dobře - v naštvaný. Dnes s ním už asi nebude řeč vůbec. (Mon-gi , 18.09 07:27) |
"Paní ředitelko váš syn a tady Ondřej Karlíček o hodině vyrušovali a nedbali na má napomenutí, nesmím zapomenout na to, že váš syn přišel dnes pozdě a..." chtěla pokračovat učitelka, v tom ji ovšem ředitelka skočila do řeči "Vyřídím to s nimi, jděte" vyštěkla naštvaně ředitelka. Učitelka se otočila na podpatku a odešla, mezi dveřmi pronesla "máte tam jít" a jisté kecy o mravnosti za komunistů... "Ahoj mami" pozdravil jsem vesele ode dveří (Darkfantom, 18.09 18:09) |
"Moc se nesměj," opáčila na mě. "To nedokážeš být ani první den v klidu?" vyhrkla. "To není naše vina, nic jsme neudělali, zasedla si na nás," bránil jsem se. (Mon-gi , 19.09 07:30) |
"Jistě. Stejně jako profesor Buldra, profesorka Neubauerová a profesorka Průchová" (Darkfantom, 19.09 15:02) |
"To není sranda mami, oni si na nás vážně..." "Prosímtě, neunavuj mě tím. Já mám spoustu důležitějších starostí než vychovávat skoro dospělýho kluka." (Melissa , 19.09 16:03) |
"A co s tím jako budeš dělat ?" Rozkřikl jsem se. (Darkfantom, 19.09 18:36) |
"Momentálně budu dělat to, že si to vyřídíme doma. A teď padej do třídy a koukej se chovat slušně.A ty," ukáže na Ondru, "ty si nemysli, že dostaneš pokaždé milost. Ještě jednou, a máš napomenutí." (Melissa , 20.09 15:55) |
"Neboj, ona vychladne" řekl jsem za dveřmi, tak aby mě ještě slyšela. (Darkfantom, 23.09 20:15) |
Ondra přikývl, matčiny výstupy znal málem tak dobře, jako já. Chystal jsem se vyjít po schodech nahoru ke třídě, Ondra se však otočil a šel směrem k východu. "Kam jdeš?" volal jsem za ním. (Melissa , 24.09 15:12) |
"Jdu se nadýchat trochu čerstvého vzduchu. Ta slovní sprcha Tvé matky mě vyčerpala" řekl s úšklebkem. "Jestli chceš, tak na mě počkej, hned budu zpátky" křiknul za skoro už zavřenými dveřmi. (Elenyss , 25.09 07:15) |
Ani chvilinku jsen neváhal a okamžitě se vydal za ním. Představa zuřící matky mi udělala radost a tak jsme vyrazili dýchat "čerstvý vzduch" (Darkfantom, 25.09 13:12) |
"Stejně se ti divím, jak tohle můžeš vydržet i doma,"vzdychl si Ondra, když jsme o pět minut později postávali za školními branami a lačně vdechovali naše "první školní nikotinové bomby", jak Ondra pojmenoval krabičku Marlborek. (Melissa , 25.09 17:12) |
"Je to otázka zvyku," pokrčil jsem rameny. "A jak se to vůbec vyvíjí u vás," pokračoval jsem směrem k Ondrovi. (Mon-gi , 29.09 15:00) |
"Myslíš s Markétou anebo máš na mysli rodiče?" řekl a potáhl si naposledy cigarety, než ji hodil na zem a špičkou boty uhasil. (Elenyss , 29.09 15:26) |
"No tak celkově, víš jak, jseš kámoš, takže klidně mi řekni oboje dvoje" usmál jsem se (Darkfantom, 30.09 20:39) |
"S Marketou je konec," řekl Ondra rozhodně. "Jak to, chtěl jsi tomu dát přeci ještě šanci," reagoval jsem. (Mon-gi , 30.09 21:14) |
"Tak to nakonec nevyšlo, no. To je život," usmál se, ale já v jeho očích viděl smutek. Dvný, říkal jsem si, Ondra byl vždycky tak nad věcí, a teď... A kvůli holce! (Melissa , 02.10 16:08) |
Chtěl jsem ho rozesmát. "Co v tom je ? Je v tom snad kluk ?" usmál jsem se, ale úsměv bylo jediné, co v jeho tváři právě nebylo (Darkfantom, 03.10 16:24) |
"Tohle zrovna není téma, který by mi připadalo kdovíjak k popukání," procedil skrz zuby. Chtěl jsem ho poplácat po zádech, říct: vždyť o nic nejde. Ondra se však sebral a rychle zamířil do školy. (Melissa , 03.10 17:41) |
"Počkej, tak jak to vlastně máš ? Myslím, že jsme kámoši už dost dlouho a kdybys byl, tak by mi to teda nevadilo. Teda pokud bys mě nechtěl balit" (Darkfantom, 04.10 11:43) |
Zasmál jsem se. Pořád jsem to bral jako legraci. Ondra se však ani jednou neotočil, zmizel za školními dveřmi. "Do háje," ulevil jsem si. Proč se tak naštval? (Melissa , 04.10 15:18) |
Doběhl jsem ho a chytil ho za rameno. "Tak co se děje ?" Uhl pohledem, vytrhl se mi a pokračoval v cestě. Tu jsem mu však znovu zatarasil já. "Tak mladej, povídej" řekl jsem a rukama mu zabránil v útěku (Darkfantom, 04.10 19:41) |
"Dej mi laskavě pokoj! Do mě ti nic není, tak přestaň otravovat," křičel. Trochu jsem se lekl, takhle se nikdy nechoval. Pro tentokrát jsem se rozhodl ustoupit. (Melissa , 04.10 20:45) |
Šli jsme zpátky do třídy, ale nebyli jsme tam dlouho hodina končila za pár minut. Aspoň jsme nemuseli dlouho snášet ty nepřátelské pohledy učitelky. O přestávce se k nám nahrnula naše banda, aby vyzvěděla, co bylo v ředitelně. (Mon-gi , 11.10 10:57) |
S nadsazením jsme příběh převyprávěli. Měl jsem ale divný pocit, že mezi mnou a Ondrou se děje něco strašně negativního a že tomu nemohu zabránit. Pozval jsem ho odpoledne k nám, že mamka nebude doma a že můžeme zapařit tu novou hru a pokecat. Asi mě prohlédl a snažil se odmítnout, ale nakonec jsem ho přesvědčil ... (Darkfantom, 13.10 15:14) |
Když jsme čekali na autobus, ani jeden z nás nepromluvil. Neměl jsem z toho dobrý pocit, nebylo to sice poprvé, Ondra je hodně náladový člověk, tentokrát jsem ale ve vezduchu cítil něco, co se mi vůbec nelíbilo. (Melissa , 13.10 18:03) |
"Ondro, co se to s tebou děje ? Vždycky jsme si rozuměli a najednou tohle ... " řekl jsem a podíval jsem se na něj upřeným neoblomným pohledem (Darkfantom, 17.10 17:40) |
"Promluvíme si u vás." Mlčky jsem přikývl a nervozně vyhlížel autobus. Dnes mu to trvalo obzvlášť dlouho. (Mon-gi , 27.10 14:40) |
Až ke mně jsme jeli beze slova. Když jsme procházeli domovními dveřmi Ondra se zastavil. Podíval jsem se na něj a říkám : "Co se děje ?" Ondra se nervózně podíval kolem sebe a řekl : "Víš, já jen, že .... teď už může být vše úplně jinak " řekl a sklopil hlavu " zasmál jsem se a řekl "Ale jdi ... a pojď" oba jsme se zasmáli. Došli jsme až ke mně do pokoje. Sedl jsem si na postel a Ondra si sedl na židli ke stolu. "Tak povídej, co se děje ?" (Darkfantom, 28.10 09:57) |
"Prostě... Já... Chápej, fakt není lehký o tom mluvit." Zarazil se. Necjtěl jsem na něj naléhat, ale nedalo mi to. "No tak, co je? Řekneš mi to už?" (Melissa , 29.10 17:19) |
"Budeme přáteli ať se stane cokoliv ?" Zeptal se Ondra. "To víš, že jo brácho" odpověděl jsem automaticky. "Víš, je to strašně těžký. Nevím co se to se mnou děje. Když jsem byl s Markétou, bylo to všecko fajn, ale pak jsem se s ní začal cítit nesvůj. Zjistil jsem, že potřebuji něco jiného. Konkrétně nějakého jiného" vydechl a sklopil oči (Darkfantom, 31.10 22:11) |
Zmocnil se mě nepříjemný pocit. "Někoho jinýho? Jak to myslíš?" Odpověď jsem znal, ještě než Ondra zvedl hlavu a odhalil tak slzy ve svých očích. (Melissa , 01.11 22:21) |
"Chápeš ? Jsem prostě teplej" zaječel a chystal se utéct pryč. Zvedl jsem se, chytil ho a obejmul (Darkfantom, 02.11 20:00) |
Odtrhl se ode mě, jako bych byl nakažený smrtelnou chorobou a málem shodil skříňku, do které zády vrazil. Lekl jsem se a snažil se ho uklidnit. Ondra mě ale odstrčil a vyběhl ze dveří. (Melissa , 05.11 19:06) |
"Ondro, mě je to jedno. Jseš můj kámoš" ječel jsem za ním, ale neposlouchal ... odešel. Celý týden se mnou nepromluvil ani slovo. Psal jsem mu spousty SMSek ale ani na jednu mi nepřišla odpověď. Přistihl jsem se, že po něm koukám a ... ano .. asi to tak je... chybí mi (Darkfantom, 07.11 21:58) |
Ve třídě si sedával na opačnou stranu třídy, a už i učitelům to začínalo být divné. Máma si nás tak po týdnu zase zavolala do kabinetu. (Mon-gi , 08.11 20:49) |
"Asi víte, o co jde," odtušila, aniž by se na nás podívala. Překvapeně jsem se podíval na Ondru, který zrudl a uhnul pohledem. "Upřímně řečeno, nemám tušení," přiznal jsem. (Melissa , 08.11 21:04) |
"Učitelé mi řekli, že se mezi vámi něco stalo. Tak sem s tím." Oba jsme mlčeli. Podívali jsme se na sebe a pak zpátky na ředitelku, mojí mamku. (Mon-gi , 08.11 21:26) |
"Tak oni toho učitelé nakecají" řekl jsem tiše se sklopenou hlavou. "Jo, přesně tak" doplnil stejným stylem Ondra. "Co vy dva spolu máte ?" zeptala se mamka-ředitelka. "bohužel.."zašeptal Ondra téměř neslyšně "nic" dodal (Darkfantom, 09.11 17:13) |
Máma se očividně zhrozila, už se nadechovala, když jsem jí skočil do řeči:"Mami, řekni mi laskavě, odkdy se učitelé pletou do toho, co se mezi kým ve škole stalo?Kdyby ses o to starala jenom ty, tak neřeknu, proč se o to ale starají tvoji kolegové?" (Melissa , 09.11 21:53) |
"To nevím, ale není mi příjemné poslouchat, že ty a Ondra spolu máte nějaký vážnější vztah" řekla důrazně a povytáhla obočí. "I kdybysme měli" podíval jsem se na Ondru "Tak by to byla stále naše věc a není to žádná vada" odsekl jsem a Ondra se poprvé od té doby co se mi svěřil usmál (Darkfantom, 10.11 08:19) |
Máma si toho nemohla nevšimnout. Vykázala Ondru z kanceláře a na mě vrhla ten nejodpornější pohled, jakého byla schopna. "Hádám správně, že ses rozhodl trochu si zaexperimentovat?" zeptala se po dlouhé odmlce. (Melissa , 12.11 19:05) |
"Jo" odsekl jsem "a co ? Vyhodíš mě z baráku ?" Zaječel jsem a vyšel ven. Za dveřmi mě potkal Ondra. Vlepil jsem mu pusu a utekl pryč (Darkfantom, 12.11 19:53) |
Neuběhlo ani deset minut, když mi přišla na mobil esemeska. Byla od Ondry. "Slysel jsem to. Proc jsi to udelal?" (Melissa , 14.11 17:07) |
Odpověděl jsem "Chyběl jsi mi a mám tě moc rád ... víc se dozvíš časem" nechtěl jsem mu říct všechno hned najednou (Darkfantom, 14.11 20:40) |
Potom jsem Ondru zbytek dne neviděl a ani na zítří nepřišel do školy. Psal jsem mu a volal, ale telefon měl vypnutý. Začal jsem mít strach, co se s Ondrou stalo. Až poslední vyučovací hodinu mi od něj přišla sms: "Po škole se zastav u mě doma." (Khorz5, 14.11 20:56) |
"OK" odpověděl jsem stručně a nemohl se dočkat konce vyučování. Abych nezapomněl matka se mnou nepromluvila jediné slovo. Ani u snídaně. Jen si mě přísně měřila pohledem. Po vyučování jsem doslova doběhl k Ondrovi. Strašně jsem se těšil (Darkfantom, 14.11 20:59) |
Když jsem zazvonil, dlouho neotevíral dveře, až po pár minutách pomalu a tiše zachrastal zámek s klíči a Ondra mi otevřel. Byl celý rozčepýřený a měl oteklé oči. Ale smál se na mě. "Ahoj, pojď dál." řekl jakoby nic. (Khorz5, 14.11 21:06) |
"Cos tady dělal ?" zeptal jsem se "Spal jsem" usmál se "Vidím" ukázal jsem na jeho vlasy. Oba jsme se zasmáli. Ondra se pak zeptal "Co měla znamenat ta pusa ?" (Darkfantom, 14.11 21:12) |
"Ondro... totiž..." brblal jsem a přitom se díval Ondrovi zpříma do očí. "Mam tě fakt rád" ze mě náhle vypadlo... (Khorz5, 14.11 21:25) |
Ondra svěsil hlavu. "Jako kamaráda, já vím. Myslíš si, že s tím nepočítám? Že nevím, co se mi chytáš říct? Prosímtě, ušetři mě toho, a mluv o něčem jiném." "Ondro," oslovil jsem ho. "Nemáš pravdu." (Melissa , 15.11 16:45) |
"Co ?" Zvedl hlavu a vyvalil oči "No, víš já jsem první dny bez tebe byl v pohodě, ale pak se mi začalo stýskat" začal jsem ze sebe soukat "a prostě pak jsem přemýšlel, no víš, prostě proč to tak je a zjistil jsem, že tě prostě miluju" podíval jsem se na Ondru a uviděl slzy v jeho očích (Darkfantom, 16.11 20:46) |
"Jesli to myslíš vážně..." jeho řeč přerušil vzlyk. Rozklepal se pláčem, a já k němu přistoupil a objal ho. Zabořil svůj obličej do mého svetru a plakal, a mě to nepřipadalo naprosto nemožné, naopak. Chtěl jsem plakat s ním. (Melissa , 16.11 22:00) |
Položil jsem svoji hlavu na jeho a čekal. Nechtěl jsem přerušit ten úžasný okamžik. Když Ondra zvedl hlavu jen tiše zašeptal "Miluji tě" (Darkfantom, 17.11 16:13) |
Nevěděl jsem, jestli je to vůbec pravda. Jestli to není jen příliš krásný sen. Stáli jsme u sebe, objímali se a dívali si navzájem do očí. Až teď jsem si všimnul, jak jsou Ondrovi oči krásné, jako nekonečná průzračná mořská voda... (Khorz5, 17.11 19:16) |
Díval jsem se mu do očí a pomalu se utápěl. Ani jsem si nevšiml, jak se jeho tvář přiblížila. "Můžu ?" zeptal se a podíval se mi na rty (Darkfantom, 17.11 19:26) |
Jen jsem se usmál a řekl: "Nemůžeš." "Což..." zděsil se Ondra, ale už nemohl nic říct. (Khorz5, 17.11 19:58) |
Ondra opět svěsil hlavu, očividně vůbec nic nechápal a mrzelo ho to. Mě také. Měl jsem svůj důvod pro to, co jsem udělal, ale nechtěl jsem Ondrovi zatím nic vysvětlovat. On to po mě nežádal. Po chvíli odvážně zvedl hlavu a zeptal se:"Jak je to tedy doopravdy?" (Melissa , 18.11 18:47) |
"No asi už to vypadá tak, že jsem do tebe zamilvaný" odpověděl jsem s rudými tvářemi (Darkfantom, 23.11 18:55) |
Ondra neodpovídal, ale nespouštěl ze mě oči, stále čekal na odpověď, kterou jsem mu byl dlužen. Nemohl jsem mu říct pravdu, věděl jsem, že bych mu ublížil mnohem víc, než doposud. Místo odpovědi jsem se k němu natáhl a políbil ho. (Melissa , 24.11 17:10) |
Teď ale ucunkul Ondra. Nechtěl se ocitnout v nejistotě. "Tak řekneš mi, co se stalo? Co to má znamenat?" prohodil ne už tak dobře naladěn. (Mon-gi , 02.12 16:03) |
"Prostě tě miluju" podíval jsem se na něj a nespouštěl z něj oči. "Víš to určitě ? Víš, nechci se znovu zklamat. Už ne" dodal a sklopil hlavu. Zvedl jsem mu ji a dal mu znovu polibek (Darkfantom, 02.12 19:20) |
Sám jsem z toho znejistěl. Ondra na mne pohlédl a já v jeho očích viděl zmatek. Vyčetl jsem v nich, že neví na čem je. Miluji ho, dělám si z něj legraci? Nebo jen sám nevím kdo jsem a kam patřím? (Saša Nový, 05.12 23:24) |
Tohle nešlo. Oba jsme byli zmatení, nejistí si city toho druhého. "Radši půjdu," řekl jsem a vstal. Ondra mě zadržel. "Tím nic nevyřešíš. Měli bychom si o tom normálně promluvit." (Melissa , 07.12 11:21) |
"Dobře, co ke mně cítíš ?" Zeptal jsem se Ondry "A co ty ke mně ?" opáčil Ondřej (Darkfantom, 08.12 18:19) |
"První jsem se ptal já..." odpověděl jsem (Khorz5, 08.12 18:57) |
"Dobře," vzdal se Ondra a na chvíli se odmlčel. Dal jsem mu čas, sám bych na jeho místě nevěděl, co říct. "Je to asi tak, že jsem si to začínal uvedomovat asi tak před rokem. Do té doby jsem to bral jen jako nejlepší přátelství. Pak mi ale nějak došlo, že to co k tobě cítím, nemá s přátelstvím nic společného." (Melissa , 11.12 18:15) |
Nebyl jsem schopen ani odpovědět. Já něco podobného cítil také. Jen jsem nevěděl, jak své city a pocity k Ondrovi pojmenovat. Třeba jsem se i pravdy bál. (Saša Nový, 23.12 22:13) |
"Radši už běž," řekl Ondra a otevřel dveře. Neodporoval jsem. Vstal jsem a šel ke dveřím, u nich jsem se zastavil a pohlédl Ondrovi do očí. "Před pravdou neutečeš. Jednou na to přijdeš sám." Ondra zabouchl dveře. (Melissa , 25.12 12:11) |
Na okamžik jsem se zarazil. Ondra, můj přítel, kamarád, mě vyhodil? Trvalo to delší chvíli, než jsem se z toho vzpamatoval, ale bylo to tak. Ten, na kom mi nejvíce záleželo, mě vyhodil ze svého bytu. Nejhorší bylo, že mě vyhodil i od sebe samého. On, můj Ondra. (Saša Nový, 03.01 02:23) |
Sešel jsem těch několik pater, ani jsem nepoužil výtah. Venku, přede dveřmi mě ovanul čerstvý vzduch. Potřeboval jsem to. Už se mi tolik nemotala hlava. Na tramvaj to bylo kousek a tak jsem viděl, že mi právě jedna odjíždí. To mi včak nevadilo, já chtěl být sám. Sám se svými myšlenkami a pocity. (Saša Nový, 03.01 02:26) |
Nevyznal jsem se sám v sobě, natož v kamarádovi, který vlastně ani nebyl mým kamarádem. Zdálo se mi to čím dál tím složitější. Když jsem stál na zastávce a čekal na tramvaj, napadlo mě, jestli je to ve skutečnosti tak, jak vypadá. Cítím k Ondrovi opravdu to, co jsem mu říkal? Nenamlouvám si to? (Melissa , 04.01 16:37) |
Ale ano,cítím.V sobě se ještě přece vyznám.Do srdce druhého člověk dohlédne jen ztěží, ale v sobě si ještě pořádek udělat dovedu, i přesto že se občas cítím dosti zmatený. (Ingrid Indigová , 09.01 18:35) |
Konečně přijela tramvaj, já ale zůstal stát na ostrůvku a nechal ji ujet. Něco mě totiž napadlo. Otočil jsem se a utíkal zpět k Ondruvu domu. Doběhl jsem ke dvěřím, opřel se o ně a chvíli nabíral ztracený dech. Až pak jsem zazvonil. (Melissa , 17.01 10:53) |
Za Ondrovo dveřmi bylo ticho jako v hrobě.Opakovaně jsem přikládal ukazováček na zvonek, ale nikdo neotvíral.Nakonec zašramotil zámek od dveří vedlejšího bytu a objevila se v nich podivná stařena.,,Panáčku, nechceš vědět co tě čeká a nemine?, mířila dotaz k mé osobě.Až teprve potom mé zraky zbystřily nápis u jejích dveří:Podívejte se osudu přímo do tváře.Věštkyně Karla Krepsová. (Ingrid Indigová , 17.01 22:59) |
Ty vole, no jasně! Já tady hledám kamaráda a místo toho na mě vybafne nějaká stará šarlatánka! Na zlomek sekundy jsem pocítil příval hněvu. Pak už jen lhostejnost, protože mi bylo jasné, že Ondra stejně neotevře. "Hmm, proč ne," zamručel jsem a vešel k stařeně do bytu. (Melissa , 18.01 13:02) |
Baba začala míchat karty a vybrané pokládala na stůl "Zajímavé, velice zajímavé. Mimo výklad tyhle karty už jsem jednou viděla" Viděla ? Napadlo mě, u koho asi ? "Ano ? U koho ?" zeptal jsem se (Darkfantom, 04.03 08:35) |
"Ále, já jsem přece profesionálka, mladý muži," zazubila se, dávajíc tak na odiv svůj falešný chrup a v té chvíli vypadala spíš jako stará šlapka, než jako věštkyně. Pojal jsem mírné podezření, ale to už babizna zuby schovala a karty, které držela v kostnaté ruce, propalovala pohledem tak pátravým, že nebylo pochyb o jejím bezmezném soustředění. (Melissa , 07.03 22:39) |
Máš dvojče, přešla veštkyně k tykání, víš o tom? Vše co se děje jemu se děje i tobě,jste spojeni stejnou karmou,řekla a očima mě propalovala. Oddělil vás zlovolný lékař v porodnici a tak ty nemůžeš nic změnit na tom co se stane, ledaže bys ho našel.Začala se třást a křičet odejděte!! Podivně mumlajíc vystrčila nás na chodbu .. (drahomila, 09.12 17:06) |
Byl jsem zmatený a popletený. Nevěděl jsem, co si mám o této nanejvýš neobvyklé události u věštkyně myslet. Zmatenost přešla v zoufalství. Neměl jsem daleko k pláči. Dvojče? Já? Pravda je, že jsem byl většinu života osamělý a neměl moc přátel. Vždy jsem pociťoval jakousi prázdnotu a nenaplněnost, ale na nějaké podvědomé rovině jsem věděl, že se to jednou změní, že na světě existuje někdo mě podobný a navzájem se doplníme. (Poeta.cz, 21.02 23:21) |