Snil v básních. Celý život pro něj znamenal jednu velikou báseň. Cítil se býti básníkem, jen se mu nedařilo vysněná slova vložit na kus papíru. Vždy, když vzal do ruky pero, aby napsal nejskvělejší poezii všech dob, zjitil, že ta kouzelně nádherná slova zmizela. Jakmile však pero odložil ihned se mu vrátila a poletovala kolem něj. Byl básníkem bez poezie, bez básní cítil se býti poetou. (Josef FoFo ![]() |
Protože se v něm slova kupila a vršila, jednou přišel den, kdy jim musel dát křídla a vypustit je, nejprve přes tužku na papír a potom pomocí klávesnice na monitor svého počítače. Cítil nutkavou potřebu se podělit. Zveřejnit alespoň část všech těch slov, která mu zdobila papír. (Jenny ![]() |
I přes svou maximální lenost a odpor cokoliv házet do linek a řádků, do prázdných chlívků vtěsnávat slova, psal. Psal nesourodá slova, rozházená v jeho hlavě, padající z očí na papír a z papíru hluboko do koše. Snad zrecykluje ty verše on nebo někdo jiným, jednou.
Cítil se být pln nepopsatelných pocitů, než v zápalu běsu bodl pero do dlaně a z rudého kalamáře napsal první verš na stěnu svého pokoje. (Satanriel ![]() |
A k prvnímu verši přidal druhý a pokračoval dál, až bílá stěna měnila svůj šat, až bílé ubývalo stále rychle, rychleji. A stěna najednou nestačila tomu prudkému gejzíru poésie. (Jenny ![]() |