Byla to další skupina pátračů. Projeli kolem Gerardova úkrytu s lehkostí vážky a mrštností geparda. Gerard s rukou na hrudi poslouchal bušící srdce. Otevřel dlaň, aby se ujistil, že tam stále je. Rubínový klenot, zasazený v kovu na zlatém řetízku. Z jedné strany vyrytá písmena RS a z druhé strany je rubín krvavě rudý. Schoval klenot do dlaně a vydal se dál na cestu. Opatrně našlapoval lesním porostem, když z nenadání zapraskaly větve. (ThomasneW , 27.01 02:15) |
Strnul na místě a poslouchal, snažil se rozpoznat, jestli mu hrozí nebezpečí a má se dát na útěk, nebo se schovat? Opatrně se otočil a oddychl si. Byly to jen dvě srnky. Slyšel svůj zrychlený dech a snažil se uklidnit, jenže to nešlo, věděl, že příští zapraskání může znamenat, že ho objevili. (Jenny , 28.01 00:31) |
Dál však bylo ticho, možná až žalostné, možná, že to bylo ticho před bouří. Gerard ale nemohl stát na místě a proto se pomalými krůčky vydával dál do náruče lesa. Došel na vyšlapanou pěšinu a té sa dál džel, však s nebývalou opatrností a s myšlenkou - kdo asi tudy kráčívá. Netrvalo ani půl hodiny a zaslechl odněkud ze předu hlasy. Byly to hlasy můzské, poněkud hrubé a pronikavé. ,,Takže to mohou být vojáci, nebo podobná skupina,, pomyslel si, protože, kdo jiný by si dovolil dělat takový rozruch. Plížil se dál. Zvědavost mu nedala, alespoň se nepodívat, kdo že to je. Když byl dost blízko, odhrnul větvičky smrčí. (ThomasneW , 28.01 18:57) |
Na malé mýtině seděla skupina lidí navlečených v kůžích, hřejíce se u skomíravého ohně. Seděli na pařezech a diskutovali. Gerard zaslechl cosi o zboží a penězích. Usoudil tedy, že se bude jednat o lovce, nebo jen překupníky. Z prvu se to zdálo tiché, však teď již zřetelné vrčení, které vycházelo odněkud z předu. Pak již následoval štěkot. Dva ohromní chlupatí zubatí psi je vyřítili ke své kořisti. Gerard stuhl na místě. Psi ho obklíčili. Nemohl nic dělat. Od ohně se blížili dva muži. ,,Copak to tu máme? Hm?,, (ThomasneW , 06.03 21:50) |
Když si Gerarda všimli, zastavili se. Menší z nich drsným hlasem zařval na psy, a ti se poslušně vrátili k němu. Větší došel blíž ke Gerardovi a přeměřil si ho pohledem. Potom na něj zařval. "Pakuj se odsud ty špíno. My žádný smradlavý žebráky živit nebudem!" Gerard si mírně oddechl. Zřejmě byli zdaleka. Otočil se a rychle se vydal pryč. Prohlédl se a všiml si proč si mysleli, že je žebrák. Šaty měl mírně potrhané a zašpiněné, po průchodu lesem. Dnes měl štěstí. Příště ho mít nemusí. Protože už se smrákalo, rozhodl se vyhledat nějaké místo na přespání. Kdysi dávno, když byl ještě malý, slyšel, že ve skalách na sever odsud jsou velké jeskyně. Vydal se tedy na cestu, a po hodině šplhání po skalách a opatrného poslouchání, jestli ho někdo nepronásleduje konečně dorazil ke skalám. Po chvíli hledání nalezl malý převis, akorát pro něj. Nasbíral nějaké suché dříví, a dovolil si zapálit si malý ohýnek. Po půlhodině marného snažení se mu podažilo chytit jednu vypasenou krysu. "Lepší než být o hladu." utrousil si Gerard pro sebe když pomalu otáčel staženou krysu. Když jí dojedl, porozhlédl se kolem, ale protože už slunce zapadlo, příliš toho neviděl. Ale přesto se mu podařilo jakž-takž zmapovat blízké okolí. Když uhasil oheň zabalil se do své tenké přikrývky, kterou sebou nosil. Nemohl si dovolit nechat zapálený oheň, přestože byla už téměř zima. Zítra se uvidí. (Poetik-No.24, 13.04 19:53) |
Ráno tak jako tohle a všechny předešlé bývá výjmečné tím, že něco nové začíná, ale nemilé všudypřítomnou zimou. Gerard se donutil k malé rozcvičce na zahřátí a slezl skálu, aby mohl pokračovat. Když bylo pár hodin do poledne, dostal se k místu, kde včera tábořili ti muži v kožešinách. Rozhodl se, že prohledá okolí, jestli tu nezbylo něco k snědku, čím by si naplnil žaludek. Na zemi našel prázdnou dřevěnou krabičku a také vak s mnoha záplatami. Zaradoval se a rázem se stal majitelem těchto věcí. Když došel k ohništi, zůstal stát zkoprnělý údivem. Dva mrtví muži leželi v krvi. O kus dál tři psi. Všichni měli v těle zabodnutý šíp, i vícero šípů. Scenérie vskutku nemalebná. Okolo těl létaly mouchy a vzduch byl podivně cítit. Gerarda se zmocnil pocit strachu a bezmoci.Rozhdl se, že si vezme věci těch lidí. Bylo tu pár porcí sušeného masa, nějaká ta výbava do terému a hlavně meč. Tedy dost těžký, široký.Dost Gerarda tížil u pasu. Vlastně ani nevěděl, jestli by ho uměl použít. Jak tak přemýšlel o svém umu boje s mečem, nevšiml si malých světýlek kolem něj, kterak se zvětšují a zhmotňují do podoby lidské. (ThomasneW , 13.04 22:10) |
Když se vrátil zpět do reality, kolem něj už byly 3 svítící postavy. Jedna po jeho levici svítila žlutě. Druhá přímo před ním svítila fialově a třetí napravo modře. Všechny 'bludičky' jak si je prozatím pojmenoval byly téměř průsvitné. Fialová na něj promluvila tichým ženským hlasem. "Vítej Gerarde. Urazil si dlouhou cestu, aby jsi se sem dostal. Neptej se mě na mé jméno, ani jméno mých dvou sester." Gerard si nemohl odpustit otázku. "Odkud znáte mé jméno?" "Já vím mnohé věci smrtelníkům jako ty zapovězené. Odlož meč, neboť dnes jej nebudeš potřebovat. Zato ti budou ku pomoci tvé hbité nohy a bystré oči. Měj se na pozoru! Ještě se setkáme... Gerarde. Schovej klenot který nosíč na hrudi, neboť může být příčinou tvé rychlé smrti." Po těchto slovech se všechny tři sestry rozplynuly, a nebylo po nic ani vidu ani slechu. (Poetik-No.24, 15.04 20:04) |