Po přihlášení můžeš vložit svůj příspěvek jako pokračování povídky (pokud není povídka pro tebe uzamčená). Snaž se, aby děj navazoval a byl alespoň trochu konzistentní :)
Nikdy nekončící příběh
Můžete uplatnit všechno. Zkušenosti z života, fantazii nebo svoje sny a přání.Povídku založila: Radek
| Všechno začíná narozením. Jenže ten okamžik si nikdo z nás nepamatuje. Čím tedy začíná náš život? Tahle otazka mě napadala každý den před spaním. Je to k smíchu, ale nedala mi spát. Ne, že bych neměla mnohem důležitější věci k přemýšlení, ale zrovna tohle se vloudilo do mé hlavy. Nešlo tomu zabránit. Po té, co jsem držela v náručí novorozené miminko mé sestry, zželelo se mi toho ubohého tvorečka. On si nevybral, že chce žít na tomhle krutém světě. Nevybral si, že se chce narodit těmto a těmto lidem. Proč o počátku našeho života rozhodují druzí? (Radek, 16.05 19:07) |
| Zvuk otevírajících se dveří autobusu přerušil mé přemýšlení. "Ach jo, zase škola," povzdechla jsem si. S batohem na zádech jsem vystoupila do jasného rána. Není divu, vždyť už je červen. (Monika, 17.05 11:56) |
| Protivná ale velmi tajemná otázka mi stále křižovala přemýšlení o literatuře. Přeji si, abych jednou měla tolik času na přemýšlení, že získám odpověď na tuto otázku a stanu se filosofem. (filmactor, 20.05 17:43) |
| Ale mamka si přeje, abych byla matematičkou. Ale mám splnit její přání? Má o tomhle opravdu rozhodovat člověk, který mi dal život? (filmactor, 20.05 17:44) |
| Z přemýšlení mě vytrhl pozdrav Zuzky, mé nejlepší kámošky. Naštěstí už byla na mé časté mlčení zvyklá, takže mě nechala v klidu přemýšlet. Ale každý člověk potřebuje odreagování, takže jsem raději víc než ochotně poslouchala její básnění o včerejší schůzce s jejím novým klukem. (Radek, 20.05 20:30) |
| Došli jsme k osamělému přechodu a stupidně jsme čekali na pozdrav zeleného panáčka na semaforu. Přemýšlela jsem, proč tu ten posprejovaný semafor stojí, když tu žádné auto nikdy neprojede, už jen proto, že je z druhé strany zákaz vjezdu. (filmactor, 22.05 17:28) |
| Zelená naskočila za chvíli a my mohly pokračovat v cestě do ústavu jménem škola. Zuzka dál šťastně brebentila a já jsem přemýšlela, proč mám v životě pořád jenom smůlu, kdežto ten Zuzčin se podobá reklamě na štěstí. V hlubokém rozjímání jsem si ani nevšimla kluka, který šel naproti mně. A jak už to tak bývá, když někoho nevidíte, prostě do něj vrazíte. (Radek, 24.05 21:28) |
| Příšerně jsem se lekla, byla to rána, a také nejsem tak zvyklá do někoho narážet, samozřejmě. "Co ti je?" zeptala se nevěřícně Zuzka. Posbírala jsem se, omluvila jsem se a kupodivo, ani ten kluk neměl žádné jízlivé puberťácké připomínky. Došlo mi, že pro každého život může začínat někde jinde. Pro někoho láskou, pro někoho první jedničkou..A kdy vlastně začal, nebo začne opravdu ten můj? (filmactor, 25.05 14:51) |
| Kdyby do mě Zuzka nedrcla loktem, asi bych se nevzpamatovala. "Co?" zeptala jsem se udiveně, protože jsem netušila o čem je řeč. překvapením bylo, že na mě nemluví kámoška, ale ten kluk. "Ptám se, jestli se ti nic nestalo. To víš taková pěkná šupa na zadek musí pořádně bolet." usmál se a podával mi ruku. "Já jsem Dominik," představil se a asi čekal, než mu povím své jméno já. "Dominika," zasmála jsem se shodě našich jmen. Než jsem se nadála, držela jsem v ruce papírek s telefoním číslem a stála před školou. (Radek, 09.06 19:27) |
| Jenže já jsem na seznamování neměla čas. Možná mi to přišlo trapný, protože je to jako ve všech filmech - drc, jé ty si hezká, tady telefonní číslo. Dala jsem mu ho, přeskočila pár vstupních schodů a pelášila do šatny. Tak stál Tomáš a v ruce to, co mi změnilo život. A taky to byl začátek mého živote. (filmactor, 09.06 20:14) |
| Měl v ruce můj mobil, který jsem hledala celý večer. Asi jsem ho včera zapomněla ve škole. Je to banální věc, která se může stát každému, ale v tu chvíli to bylo to nejkrásnější, co se mi mohlo stát. Tomáš mi mobil vrátil, hned jak mne uviděl. Já mu ho vytrhla, ani jsem pořádně nepoděkovala a utíkala jsem do třídy. Sedla jsem si do lavice, mobil pořád v ruce. Potom mi pal zrak na Dominikovo číslo. Mám mu zavolat? Ne, je moc brzo. Přece mu nebudu volat pár minut potom, co jsme se srazili na ulici. Ale... (Silverstorm, 15.06 20:29) |
| Ale nakonec jsem se na ten mobil podívala. Bylo tam oznámení nové zprávy. Od Peťi. Člověk, který mě chápe, který mě drží který ve mně povzbuzuje optimismus. Dala jsem "Přečíst" a hned první písmena mi řekla to, co jsem chtěla vědět. Je to definitivní, konec. Ale pro mě nový začátek. Odjedu. Odjedu s Peťou do Chorvatska. Tam začneme znova. Jen my dvě a její rodina. A tak to bude. A tak to má být. (filmactor, 16.06 16:59) |
To jsem ještě netušila jak budou mé sny změněny a mé touhy zmizí a nahradí je jiné, naléhavější. A to všechno během pár hodin. Zazvonilo. Stále v transu jsem vešla do třídy a sedla si na své místo - do jediné prázdné lavice ve třídě. Seděla jsem sama už od třetí třídy. Byla jsem lichá holka, ale vlastně mi to ani moc nevadilo. Sedět sama mělo i svá pozitiva. Myslím. Z přemýšlení mne vytrhlo zakašlání. Co to se mnou dnesa je? pomyslela jsem si. Všechny myšlenky ale šly stranou dyž jsem uviděla tu tvář. Tu doonalou tvář... (Jiskřivá střela  , 17.01 19:40) |