Ani nevím, jak začít své vyprávění. Prostě nějak začnu...Svou sestru jsem znal celý svůj život. Byla to prostě moje sestra. Měl jsem jí rád, byla to bratrská láska, aspoň jsem si to myslel. Sestra byla starší o tři roky, a tak začala žít svůj život samozřejmě dříve. Když si přivedla svého kluka domů, moc mě to nebralo. Postupen času jsem, jak jsem zjistil, začal žárlit. Na svou sestru. Na sestru. Prostě mi to vadilo. Ze začátku jsem to nechápal. Kladl jsem si otázky: proč?, co se to se mnou děje?, proč mi vadí, že ségra má kluka?, co to je?. Neuměl jsem si to vysvětlit. Chtěl jsem jí sám pro sebe. Nechtěl jsem se dělit. Uvědomil jsem si, že ji miluju. Já miluju svou vlastní sestru. Bezhlavě, ale tohle nejde. To jsem si též uvědomil. Já nemůžu milovat svou sestru. (Pedruška, 15.05 21:25) |
Jedného dňa ségra priviedla svojho chalana zase domov. Boli v izbe a bozkávali sa. Náhodou som išiel okolo a vidol som ich.... (Zuzu456, 16.05 09:12) |
Úplně ve mě hrklo až píchlo. Cítil jsem bolest, kterou mi způsoboval pohled na ně. Sestry kluk si mě všiml, znova ve mě hrklo, tak jsem raději odešel. Bylo to se mnou vážné. Já vážně žárlím na svou jedinou sestru! Nevěděl jsem co mám dělat. (Pedruška, 16.05 13:08) |
Sedl jsem si na měkkou, nově ustlanou postel. Protože máme se sestrou společný pokojík a věděl jsem, že sem nepudou, napadlo mě, že bych se mohl podívat k ní do deníčku. Jen tak, pomyslel jsem si. Vstal jsem a svůj zrak jsem upjal na třetí šuplík dřevěné skříňky, kterou si pamatuji od mala... (filmactor, 21.05 15:09) |
Už jsem to několikrát udělal. Přečetl jsem si ho, ale každou chvíli tam něco přibylo. Opět mě to lákalo, ale když sestra byla doma s tím jejím, tak jsem se raději držel dál. Sedl jsem si zase zpět na postel a vzal si časopis o autech. Snažil jsem se soustředit na články o nových vytuněných žihadlech, ale nemohl jsem. Rušil mě smích mé sestry a toho jejího. To jejich škádlení mi pomalu lezlo na nervy. Prostě jsem se nemohl soustředit, odhodil jsem časopis na zem a ležel jsem dál nehybně na posteli. Jediné co jsem udělal bylo, že jsem si položil polštář na hlavu, abych to nemusel poslouchat. Užíralo mě to. Vadilo mi to. Nenáviděl jsem to. Ale nemohl jsem dělat nic. Prozatím nic. (Pedruška, 21.05 20:16) |
Jenže smích mé sestry a její radost z návštěvy jejího kluka se zvyšoval. Byl jsem nervozní. Vstal jsem, rozzuřen jsem vběhl ze dveří a chtěl jsem křičet. Místo toho se její přítel začal neomaleně smát a má sestra vykřikla jen:"Zalez!" To mě ranilo. (filmactor, 22.05 17:31) |
Ani nevím, co jsem čekal, že řekne. Byl jsem, tak moc naštvaný. "Čemu se směješ? Mě?" zeptal jsem se toho frajera a nedbal na slova mé sestry. "To bych si nedovolil, kámo." odpověděl mi a přiblbe se chychotal dál. "Brácho, vypadni." poručila mi sestra. Nedal jsem na ni a pozoroval jsem ho dál. Nedalo mi to a zeptal jsem se znova. "Máš nějakej problém?"."Hoď se do klidu, ano? Nedělej vlny a odprejskni!" řekl vážně a políbil mou sestru do vlasů. Na co si to hraje, kretén? "Přestaňte oba dva! Neprovokujte se a ty brácho, jdi pryč. Prosím." požádala mě. Byl jsem namýchnutej na toho drzího zmetka, ale nakonec jsem odešel zpátky do pokoje. Sedl jsem si na postel a dokola jsem si říkal, moudřejší ustoupí, moudřejší ustoupí! Vzpomněl jsem si, i na ten polibek, co sestře uštědřil přede mnou. Věděl jsem, že mě bude tohle užírat ještě víc, ale v duchu jsem mu slíbil pomstu, idiotovi. (Pedruška, 22.05 18:21) |
Celou věčnost jako bych ležel na posteli. Nechtěl jsem jít zase na chodbu. V tom se rozletěli dvěře, vstoupila do nich má sestra a já už ji viděl, jak říká:"Dík, žes mě podržel, je to fakt kretén." Místo toho se však začala přehrabovat v druhém šuplíku se slovy:"je úžasnej, viď?".. Mamka ještě řvala:"VEČEŘE!"..A na ní se to všechno stalo. To, co se stát nemělo. (filmactor, 23.05 10:53) |
Sestra rychle seběhla dolů a já pelášil za ní. Nesnáším toho jejího nafoukance! Zasedli jsme všichni za stůl a mamka začla podávat večeři. Bylo to dobré jídlo, jenže já jsem nic nesnědl. Neměl jsem chuť a byl jsem pořádně naštvanej. Ségra si toho všimla. "Co je?" zeptala se s pusou plnou brambor. Však ty to víš! blesklo mi hlavou, ale nechtělo se mi nic říkat, takže jsem jen pokrčil rameny. "Mám pro vás úžasnou zprávu!" promluvila za chvíli znovu. Mamka se na ni otočila se slovy a trochou obavy v hlase: "Co je?" Chvíle napětí... "Čekám s Tomášem-což byl její přítel- dítě!"skoro vykřila. "Není to úžasný?" Zatemnělo se mi před očima... Dál si nic nepamatuju, jen příjezd sanitky-asi jsem omdlel... (miska.kocourkova, 29.05 19:21) |
Po dvou hodinách, které jsem strávil na nemocničním lůžku, mě propustily. Byl jsem stále jěště v šoku! Tohle ne! Tohle nemůže být pravda! To, to prostě ne! Nemohl jsem tomu uvěřit. Když jsme dorazili domů, nedokázal jsem ze sebe dostat ani slovo. Mamka měla pořád o mě strach a sestra? Sestra byla taky ještě vyděšená. Zamkl jsem se v pokoji, kde jsem se složil na posteli. Pohlédl jsem na třetí šuplík dřevěné skříňky, kde byl přeci její deník. Zamyslel jsem se, nad tím, znovu, neodolal jsem. Zvedl jsem se a nahrabal v zásuvce deník. Hned, jak jsem ho otevřel, z něho vypadl nějaký papírek. Tenký proužek. To je. To je. To je těhotenský test!! Ne. Ne! Nene!! Ne!!! To se nemělo stát! Proč? Proč já? Proč je moje sestra těhotná s tím imbecilem? Proč, proč proč??? Založil jsem test, tam kde byl a vrátil deník do šuplíku. Byl jsem naštvaný! Třískl jsem šuplíkem, tak, že se za mnou ozvalo lomcování klikou. "Proč je zamčeno? Brácho otevři! Co to bylo za ránu?" ozvala se sestra za dveřmi. To mi tak ještě scházelo! Byl jsem, jak posedlí. Všechno, co mi přišlo pod ruku jsem roztřískal o zeď nebo o zem. Byl tam bordel, jak v tanku, všechno prolítlo vzduchem a prošlo mýma rukama, ale mě to bylo jedno! Znova jsem se svalil na postel. Opět lomcování klikou a náhle cvakl zámek. Vešla sestra. Jak to? Klíč je jen jeden...nebo ne? "Pane bože, co se stalo? Ten binec! Bráško je ti dobře? Co se děje? Mluv, Jakube! Prosím!" prosila. Ne už ne! (Poeta.cz, 29.05 21:04) |
Za pár dní už jsem měl šeho dost. Měl jsem hlad a zlost, ale už jsem to nevyržel. Tak dlouho trucovat a trýznit se nechci. Doplazil jsem se s velkou bolestí břicha do obýváku. Na pohovce seděla sestra, rozvalená s nějakou knihou v ruce. Přiblížil jsem se k ní. Povytáhla obočí. "Už z tebe něco vypadne Kubíčku?"zeptala se přidrzle. "Nesnáším ho!"zasyčel jsem na ni. "Koho?"namítla zase zabraná do knihy. "Tomáše."zamručel jsem naštvaně. "Snad na něj nežárlíš." "Asi ano..."ulítlo mi. Ale ne! Sestra se na mě dívala zvláštním pohledem. To nevydržím! Odběhl jsem do sklepa a zamčel se. Nikdy nevylezu!... (miska.kocourkova, 30.05 14:14) |
Ale nikdy není nikdy. Vylézt jsem musel. Když jsem přišel do bytu, dozvěděl jsem se od mamky, že se chovám jako malej parchant. A co to se mnou je?! Nic, co by bylo? Nebo snad něco přeci? Zalezl jsem do pokoje. "Kubo? Kubo jsi tady?!" ozvala se sestra. "NE!" odpověděl jsem nevědomě nahlas. Otevřela dveře a vešla. Sedla si na moji postel, vedle mě. Částí jejího těla se mě dotýkala. Projel mnou proud. Náše tělesné napětí. Ničilo mě to. Bylo to krásný, ale zároveň zničující. Pohladila mě. "Kubíčku, co se stebou děje? Pověz mi to. Co jsi to říkal o Tomášovi?" ptala se. Pohlédl jsem jí do očí, chytl její ruku a pevně ji sevřel. Láskyplně. Nevěděl jsem, co mám dělat dál. "Děti? Jakube? Ivano? Jdu do práce! Ahoj! Příjdu večer. Čau!" křikla na nás mamka z chodby. Bouchli dveře. Teď jsem byl já a Ivana, sami doma. Sami. My dva. V prázdné bytě. (Poeta.cz, 30.05 14:55) |
Byli jsme sami. Ani si neumíte představit, jaká to byla pro mě muka. Žaludek se mi svíral. Měl jsem až křeče! Ivana seděla vedle mě a hleděla na mě. Pohled byl plný starostí. Ale co to pro mě znamenalo? Nevím. Opravdu nevím. Miloval jsem ji. Byl jsem pro ni schopen udělat všechno. Snad jsem si ani neuvědomoval, že je jedné krve. Jsme sourozenci!!! Proboha Kriste! Nechápu to. Já si stěžuju, že miluju svou sestru, ale zároveň ona miluje někoho zcela jiného!! A čeká dítě... Proč? Nemohl jsem přemýšlet jasně. Důvod byl jasný. Ona seděla vedle mě a drželi jsme se na vzájem za ruku. Co se mnou bude? Co bude s ní? Co bude s námi? (Pedruška, 06.06 22:37) |
Ani nevím, jak dlouho jsme tak seděli. Každá vteřina mně zničovala. Chtěl jsem, aby odešla a přestala mě ničit, ale zároveň jsem si přál, aby to nikdy neskončilo. Náhle se o mně opřela celým tělem. Stuhl jsem. Chvíli jsem seděl naprosto nehnutě, ale potom mi došlo, že usnula. (Silverstorm, 15.06 20:13) |
Opatrně jsem jí položil na moji postel, ať se vyspí. Přikryl jsem jí dekou a sledoval ji. Stál jsem nad ní neskutečně dlouho a stále na ní hleděl, na její krásu. Byla neskutečně nádherná. Byla to krásná holka. Byla to hezká sestra. A to mě děsilo, že to byla moje sestra. Za to jsem jí nenáviděl, ale ona za to nemůže!!! Nevím, kolik mohlo být hodin, ale někdo zazvonil u dveří. Rychle jsem tam běžel, aby zvonek neprobudil Ivanu. Otevřel jsem dveře a do mě náhle vjela zlost! Stál tam ten kretén, Tomáš. "Ahoj, je tady Iv, Ivon, Ivona, Ivet, Iveta...ne, ne...ta no víš koho myslím, že jo kámo? No ta... víš... no Ilona...no...ne ta, víš, ta moje buchta... no Ivana?? Jo to bude vona! Je doma?" zeptal se. Z něho to táhlo! Byl opilej jak cep! A jestě si ani nepamatuje jméno mé sestřičky! A to čeká jeho dítě! Je mi z něho na blití!!! "Ne, není tady a teď vypadni a hned!" zvýšil jsem hlas na toho ožralu. "Ale no tak, kámo..." podařilo se mu vydat ze sebe a už se sunul do bytu. "Vypadni, dělej!" odpověděl jsem mu a strčil jsem ho ze dveří. Oplatil mi to. Pak přišel čas na tvrdší rány. Poháněla mě žárlivost, nenávist a vztek! Byl jsem toho všeho plný. Nějak to muselo ven a tohle mi docela pomohlo. Nakonec odešel se skrvavenou košilí, jak jsem mu jednu ubalil na nos, tekla mu červená a s dalšími šrámy. Mě nic až tak hrozného neudělal. Mám pouze natrhlý ret a obočí, kde se vyrojily jen pár kapek krve. A jestě ten debil mě prstýnek, tak mi s ním přejel o lícní kost, no pořádnej šrkábanec plnej krve, až mi stéká po tváři, jinak nic. Zabouchnul jsem dveře a otočil se. Za mnou stála sestra a dívala se na mě, tak nevěřícně. Čekal jsem až promluví. (Pedruška, 17.06 07:18) |
"Normálně bych ti asi vynadala, ale tenhle blb si to zasloužil." Páni. Tohle bych od svojí sestry nečekal.Zadíval jsem se na ní a zmocnilo se mě šílenství. Bože, proč zrovna já? Rychle jsem utíkal k sobě do pokoje a nechal ji tam stát. Nechápavě se za mnou dívala. Potom odešla do kuchyně. To jsem přesně potřeboval. Šel jsem do koupelny. Ty škrábance sice nebyly nic moc, ale měl bych je alespoň vyčistit. Kdyby to měla udělat sestra, asi bych se zbláznil. (Silverstorm, 15.07 10:42) |
Touhu po ní, krotila bolest z ranek. Pohlédl jsem do zrcadla. "No to teda vypadám." prohlásil jsem, když jsem viděl svůj zjev. Vyhrabal jsem v lékárničce kysličník a začal jsem si rány čistit. "Au, pálí to jako čert. Mrcha jedna." ozval jsem se. Nakonec jsem si to zalepil náplastí a bylo to. Vyšel jsem z koupelny, na chodbě mě čekala sestra. "Jsi v pohodě?! Co ti to hovado všechno udělalo? Bolí to?" optala se starostmi. Nedokázal jsem se na ní podívat. Touha po ní nezmizela! "Jo, je to dobrý. Jsem v pohodě. Neboj." řekl jsem jí stroze. "Co...co teďka uděláš? Necháš si to?" pokračoval jsem. Pohlédla na zem. "Já nevím. Tomáš je hajzl a s ním jsem nadobro skončila. Podváděl mě, sám se přiznal. Nevěděl ani jak se jmenuju, pitomec! A to dítě... sice nechci zabít něco, co je ve mě. Nový život, moje dítě, ale jeho otce nenávidím a nevím jestli bych dokázala žít s tím, že otcem dítěte je ten hnusák!! Prostě ne! Vážně nevím." odpověděla a podívala se mi do očí. V jejích očích bylo poznat zoufalství, smutek a bezmoc. Byli tak upřímné a krásné! "Necháš si to?" zeptal jsem se znova. Byl jsem, jak na trní byl jsem napnutý, jak struna. Jen slovo ANO nebo NE rozhodne o mém životě. Buď mě to posílí nebo úplně zničí. Hleděl jsem na ní a čekal na její odpověď. (Pedruška, 15.07 12:40) |
To napětí, to ticho mezi námi zarazil rachot klíče v zámku. Mamka. Tím, že přišla musíme náš rozhovor odložit. To nevydržím, asi ne! "Ahoj děti, představte si, co se dneska stalo. Lenička už jde do důchodu. Dneska nám to řekla, to je..." vyprávěla o své kolegini z práce, když se zarazila s pohledem upřeným na mě. "Co je?" zeptal jsem se nerudně. "Co se ti stalo, proboha? Ukaž!" optala se a už ke mě natahovala ruku. "Mami, nech mě bejt! Nic mi není, jen jsem spadnul na schodech, no!" vyjel jsem na ní. Bylo to oproti ní hnusný, já vím. Mamka byla asi překvapená a snad i dotčená, bylo jí to líto, šlo to na ní poznat, ale už do toho nerejpala a ségry se taky neptala. Pak nám mamka udělala večeři a najednou bylo 22:00. Uteklo to, byl čas jít spát! Já, sestra a jeden společný pokoj! Bože, pomoz mi, ať se ovládnu! Je ještě stále těhotná a je to moje sestra, řekl jsem si jako výstražný upozornění! Nechtěl bych udělat blbost, který budu pak litovat a těžce za ní platit!!! (Pedruška, 08.08 23:12) |
Naštěstí mě den tak vyčerpal, že jsem usnul ani nevím jak. Bohužel mě to prokletí pronásledovalo i ve spánku. Zdálo se mi o sestře. V tom snu jsem udělal všechno, co bych dělal, kdyby to nebyla moje sestra. Chodili jsme spolu, vzali jsme se, jenže ona mě pak podvedla a na řadě je rozvod. Tolik bych si přál, aby to byla pravda. A možná že je, vždyť ona by mě opravdu podvedla. Najednou jsem to věděl. I kdyby to nebyla moje sestra, tak by ten vztah nefungoval. Prostě by to nešlo. Ráno jako by ze mě spadla obrovská tíha. ten cit byl skoro pryč! Jenže může kdykoli znovu začít, je to jako mor... (Silverstorm, 25.08 07:39) |
A mor jen tak člověk nevyhubí! Ale mě se to zatím dařilo, nedalo se tomu ani věřit, ale ano! Ze dne na den se to podařilo a pomohla mi ta noční můra. Řekl jsem si, že už to nemá cenu se trápit, dyť jsou prázdniny! To chce pohodu a klídek. Rozhodl jsem se vypadnout z domu, od sestry. Zbalil jsem si na týden a zavolal kámošovi Honzovi. Po rozhovoru jsem se rozloučil s mamkou, která byla doma a šel před barák, kde mě měli vyzvednout kámoši s Honzou. Jeli jsme na Honzovu chatu. Bude sranda a hlavně se odreaguju. To prostě potřebuju! (Pedruška, 03.09 20:35) |