Oskeruše 12.11.2016 Nostalgie, nálada, klid.
Co trochu říznout, pojmenovat, otočit perspektivu?
V mlhách 12.11.2016 Báseň neokrášlí básnická slova, snad dřív.
Přání v psaní 12.11.2016 Těžko jestli spíš do prózy... Zdá se, že tady ta forma překáží.
o Zelném trhu už toho bylo napsáno hodně, taky mám něco v záloze.
Ach, Brněnská bohémo !
S Wolkerem v zádech (2016) 8.3.2016 Tento text je tvá soukromá zahrada, čtenář skoro jako by tam ani nebyl zvaný. Tak, že slovem pokrýváš, opakuješ to, co jsi zažil (hádám). Zní to víc jako rekapitulace, jejíž zákoutí a střípky jsi zapomněl v sobě. Text je tak víc řekou narovnanou v korytě než starým meandrujícím tokem. Text je hlavně tvůj a až potom všech. Wolkerův text pak přesně naopak.
Zpráva o dialogu s B. 8.3.2016 už bych skoro zapomněl, i v komentáři se dá mrhat slovem.
K textu, dokořán se nedostanu.
Kdysi mi bylo napsáno, že se moc opájím textem. Mám za to, že by to sem sedělo stejně. Jaká osudovost... jako bych slyšel vyprávění místa, jehož uvěřitelnost je mně vzdálená.
Piš dál.
Nečekaný podzim 8.3.2016 Nečitelně, nikoli neviditelně.
Chtěl bych aby dílo příště věnovalo víc času čtenáři než čtenář dílu.
Zatím pouze zaseto. Jestli marně, těžko říct.
Pára 15.2.2016 Má to ten nádech blízký poezii stejně jako na druhé straně je text psán poněkud prozaicky. Zápisek do deníku. Oznamuji, co se stalo.
Vše vyslovené. Až na to lehké překvapení na konci.
Jeden z těch textíků, na které se těžko píše vůbec něco.
Proplují jakoby nic.
Myší hody 15.2.2016 Děti bych od hospody držel dál. Ne, že bych věděl o čem mluvím...
Kdybych se na to díval okem osvobozeného rodiče a vegetariána, slanina by neprošla, už jen proto, že je uzená !
Nepíšeš ty věci pro děti jen do šuplíku, že?
Tohle je opravdu tvoje parketa.
Viselec 15.2.2016 V době, kdy jsem tenhle text psal, jsem jistě nesmiřitelně a beznadějně bojoval s představou, že je důležité jak autor něco myslel.
Nemůžu říct, jestli ten posun byl správný nebo ne.
Dnes mi ale větší smysl dává pojetí, že text je samonosný. Tedy než úmysl autora je důležitější, volnost výkladu. Tedy co si čtenář od čtenáře pod tím či oním představí ...
Odpusť 15.2.2016 Stejně jako všechno ostatní v životě i poezie je přeci pohyb, nejlépe vpřed.
Jaký pak má smysl setrvání na místě a těšení se stále stejným, mnohdy již okoukaným, vyvoněným a časem zešedlým dílem?
Báseň může být naivní, a klidně i prvoplánová.
Já ji chci ale především novou, nově řečenou ať už slovem nebo perspektivou, kompozicí, dynamikou.
V to ...
Obrat 31.1.2016 Sekce povídky.
Obrat přišel snad celkem brzo, čekal jsem ještě druhý nebo jiné rozuzlení. No, je to povídka tak jaké marnění času, já povídky nepíšu.
Spíš to vidím na účelné cvičení z prózy.
Chytráci 22.10.2015 Protest bez programu je jen výkřik.
Možná i pláč.
Uvnitř.
Dvě lípy lomí větvovím 10.10.2015 Dík. Neměl jsem to zdaleka zadarmo.
A jinak je skvělé Tě tu zase vidět.
A tak ...
Píšu si 2.8.2015 Když se řekne Mondží,
řeknu si anafora.
Profil 1.8.2015 Tyjo, kdo by to řekl. Už jsou to čtyři roky.
Dík za ozvěnu.
Šablony 9.7.2015 Možná jsem to psal už někde dřív, tvůj projev není bez nápadu ač na téma málo nové. Když odhlédnu od formy, nucenost do ní ti činí slova ne nenásilně vsazená do svých polí. Jindy v obsahu více obšírná a příliš obecná, generalizující. Celý textík je poněkud šablonovitý.