Báseň je vždy subjektivní, je vyjádřením pocitů nebo nála autora, který do ní dává část sebe, a to i kdyby nechtěl, protože to dělá podvědomě. Naproti tomu věda je objektivní a zakládá se na faktech, na tom, co lze prokázat. Proto nějak vědecky rozebírat básně nebo jiná umělecká díla může být sice zajímavé, ale je to irelevantní, protože to k ničemu nevede. Lepší je prostě říct svůj názor, buď mě báseň zaujala, nebo ne. Negativní názory beru prostě jako názory, protože je přece hloupost chtít, aby se moje básně líbily všem. Jde o to, dát najevo co člověk cítí, nebo v jaké je situaci atd. Proto vědecký objektivismus do umění opravdu nepatří.
Podívej, rozhodně nechci nikoho shazovat. Neznám tě, nevím, co děláš a tak , takže je technicky nemožný ublížit přímo tobě.
Já hodnotím pouze dané dílo bez jakékoliv návaznosti a souvislostí. Pouze tak, jaký pocit vyvolá u mě. Komenty jsou právě proto, abych zjistil jak něco, co vzniklo z mých zážitků, myšlenek a vloh působí na ostatní s jinými zážitky, myšlenkami a vlohami. Pokud jim to něco říká, jsem potěšen, že se mi zdařilo něco předat a pokud ne, tak doufám že napíší proč a já to zkusím jinak (lépe), ale opět po svém. A neříkej mi, že píšeš pouze pro sebe. To bys nepublikovala. Vydáním dílka tady prostě vyvoláš interakci celého serveru s oním textem. U básní je důležitých mnoho věcí a nejsem profesionál, abych studoval každou jednotlivě. Prostě mě zaujme, či nikoliv. A i ta tvá zaujala, jinak by mě nepřiměla k reakci. O pochopení ostatních by autorovi jít mělo, nikoliv prvoplánově, ale báseň je taky v podstatě způsob komunikace a když není nikdo, kdo kdy porozumí, znamená to někde problém.
A abych odpověděl na tvou otázku v záhlaví: Je jen dobře, že píšeš co cítíš, zažíváš a jaká jsi. Sklidila jsi špatné ohlasy, nebo pokusy o radu, jak nemít špatné ohlasy? Špatně to není fakt nikdy, pokud se nenajde nějaký trouba, který chce jen pohanit něco co nestvoří sám a tomu nevěřím u nikoho z reagujících.
No takhle:
sklidila jsi špatné ohlasy, a to je špatně?
A proč?
Jestliže ohlasy bereme jako názory, pak fajn, buď ráda, posouvají, nebo aspoň mohou, tě dál.
Taky ráda píšu co si myslím, nebo co cítím a taky mám nějaké špatné ohlasy, tak to prostě je.
Buď si z toho něco bezmeš, nebo nevezmeš.
Tečka.
Potěšil jsi mne! proto ti moc děkuji!za tvou námahu a snahu mi objasnit mé otazníky. myslím, že žádná kritika mi nerozmluví, věnovat se věcem které mám ráda...díky že jsi jeden z mnoha,který mi něco dal a ne vzal.
Já bych jen navázal na to, cos tu měla jako status před chvílí. Že budeš ráda za jakékoli připomínky. Zřejmě se ti připomínek dostalo a nelíbí se ti. Z toho usuzuji, že jsi v první řadě čekala pochvalné připomínky, kterých ses nedočkala. Ale to tady zpočátku čekáme všichni. Nenech se tím odradit
Ohledně té poezie, zkusím svůj soukromý názor. Je to jen jeden z úhlů pohledu, kterak jsem ho formuloval pro jednoho človíčka tady.
Protože jsem zásadně racionálně založený člověk, musím si všechno být schopen popsat a kvantifikovat. Myslím, že se mi to podařilo i v případě naše básnického rozporu.
Napíši ti teď zde své pojetí a pak se postavím do opozice, vůči tvým veršům, případně veršů, které jsi tu kladně hodnotil. A teď to, prosím, neber tak, že něco haním jsa si vědom své dokonalosti. Ne. Jen stavím jeden pól a vůči němu druhý, aniž kterýkoliv z nich je musí být horším či lepší. Nuže ale k tématu.
Podle mě v nejstručnějším pojetí je poezie analýza a syntéza. Analýza jakožto rozklad. Hledání základů slov, pojmů, principů. Hledání kořenů emocí a pocitů, jdení na jádro. Syntéza pak je slučování pojmů se slovy, slov s emocemi. Rozložené obnažené pojmy a hra s nimi.
Báseň má několik rovin. Rovinu jazykovou, vizuální (grafické zpracování), zvukovou (rýmy, rytmy, zvukomalba), obsahovou-logickou (vztahy probíhající na rovině pojmů), emoční, dějovou, i řekněme energetickou (tj. jaký způsobem je nosná energie básně rozprostřena po básni samé) a jistě mnohé další. Sama báseň je pak vytvářena spojováním mezi těmito rovinami. Analýza a syntéza. Rozpor na jedné úrovni a spojování s úrovněmi jinými. Zde vznikají všechny básnické figury a prostředky. Zde se rodí pocity do básně zakuté. Báseň se píše ze slov! A není podle mě důležité, proč a s jakými myšlenkami básník báseň napsal. S krásnou básní je to jako s krásnou dívkou. Nebudu se ptát, jak se octla na světě, jestli byla počata v alkoholovém opojení na maturitním večírku, jestli je produktem znásilnění, nebo jestli byla počata v lásce a loži manželském. Je to krásná dívka, která je krásná, protože je krásná, ne proto, jak vznikla. Stejně tak báseň. Je mi jedno, jestli ji autor napsal lžouc od prvního slova, nebo z hlubokých citů, případně jen pro legraci. Jde mi o to, že báseň je krásná!!! Analýza - syntéza.
A teď, prosím ještě k tobě. Vybral jsem si tuhle tvoji, kterou jsi mi věšel jako koment.
Nevyhnutelná
Vždycky jsem tušil, že to přijde,
sehnula jsi se ke mně na kolena.
A líbala vášnivě slabá místa.
Tohle byl začátak toho co mělo přijít.
V extázi jsem si tonul.
Pokaždé, když jsi měla chuť.
Tohle je pro mě vyjádřením, které není podle mé definice vůbec básní. Neprobíhá tam žádný rozbor pojmů, či slov, žádná syntéza a jediná rovina, na které se pohybujeme je rovina děje. To je pro mě málo!
Cesta ve tvých očích
Chtěl bych ti psát
pod okny zpívat,
že celé dny toužím
se do očí dívat,
Tady jsem vzal Bogovu (teda jen část, to stačí), tvůj komentář byl tento: Ahoj Bogo,
musím přiznat, že tohle je povedený kousek. WEST
Je to vyznání, jednoduché vyznání ve verších. Probíhá děj. Nemůžu upřít Bogovi, že ten děj proběhne i s nějakou logikou, trnitost cesty a tak. Má to vnitřní jiskru, ale značně schovanou v hloží slov. Je to vyjádření ve verších, ale ve verších slabých.
Teď dodám jednu svoji a vysvětlím logiku výstavby
Konečně jsme se našli
Miloval jsem bez rozumu,
tys myslela bez lásky.
Už však jsi šťastná (tuším s kým)
i já jsem šťastný s lahví rumu.
Logická stavba, kontrasty a paradoxy. První dva řádky si jen vymění svou výstavbu, při zachování stejných logických prvků. Já, ty, černá, bílá, inverzní logika... A znovu ve druhých dvou řádcích. Stejné východisko. Paradoxně stejně užitý pojem štěstí, akorát v úplně jiných souvislostech. Jednou opravdové reálně štěstí (z opětované lásky) a hned pod tím štěstí velice povrchní z útěku do světa alkoholu. Analýza v praxi. Rozebrání pojmu šťastný domrtě. Samozřejmě se dá napsat pojednání o slově štěstí. Tady je to krátce, stručně a ostře pomocí paradoxu. Jen jako třešničku na dortu je pak možno vidět rým. 1-4. Opět rýmy jsou samostatný prostorem, který si žije malinko svým vlastní životem. Taková VIP - zóna básně. Rýmuju tady slova rum - rozum, opět paradox, který už radši nechávám bez dalšího komentáře.
...kde jsou vepsána pravidla, kde vyčtu řád a jak zní správný rým? Kdo tvrdí, že psaní o pocitech ve větách, nikoli v heslech je špatné? Váš názor píste prosím!