Když padá vodička,
vítr k nám namíří
nebeské kapky deště.
Holčička maličká
v dlaních si prohlíží
průsvitné korálky,
co jich jen napláče
jak z očí Natálky
mráček smutný ještě.
Sedí, je pokleslá,
už ani neskáče.
Čeká až z rozmaru
nebe se vypláče.
Až slunce se podívá
do zrcátek z louží.
Nakreslí duhu svou,
jež oblohou se plouží.
…a jen si povzdechne
holčička maličká,
že v dlaních uschla jí,
průzračná kapička.