Patricie

Špatně zvolené vlákno k diskuzi.Desatero pro autora se vztahuje k jinému tématu.

Námět na diskuzi ano.
Pokud ovšem nechceš pouze polemizovat, směřuj své stížnosti rovnou k majiteli webu, což je Mon-gi.

M.Laškodyová

V ideálním světě amatérského literárního webu dostane autor komentář na každé dílo. Z mého hlediska je nepředstavitelné, že by kdy ve světě existovalo něco, co nevyvolá žádný vjem. Že autor přesto neobdrží komentář, týká se docela něčeho jiného,než, že by takříkajíc možného žádného vjemu. Je to věc volního úsilí a osobní snahy za účelem zpětné reakce. Je otázkou skupiny lidí se stejným zájmem a cílem. A kdybych přece jen připustila, že existuje cosi, co v jednom nevyvolá docela nic, pak i to se dá popsat. Každá ať sám vztáhne ruku na srdce, kolik má v poměru zde vložených děl a kolik komentů napsal cizímu autorovi.

Dobrý večer, myslím si, že ptát se někoho na jeho věk a uživatel to musí chápat, jako povinnost udávat do svého profilu, je nslušné a nedůstojné. To je jeho ryze soukromá věc, stejně tak, jako vyznání, nebo sexuální orientace.

Súhlasím asi so všetkým, akurát keď sa stretnete (čo mne sa stáva často) s čitateľom, ktorý nemá k vášmu dielu čo povedať.... Tak asi z neho nič nevytrieskam . A vtedy neviem, či ho to nezaujalo alebo proste len naozaj nemá žiadne výhrady ...

rda pro autora snaž se VŽDY být sám sebou

Zajímá, zajímá

A pořád.

Přijde mi, že Mongiho to tu příliš nezajímá. Ale tak když není čas, to pak těžko, že...

Byl to jediný způsob, jak vytáhnout Desatera z archivu, aby je tam nemusel nikdo hledat. Bohužel, na moji žádost o trvalé zveřejnění nebylo stále reflektováno. :(

ano, myslím že se můžu s níže řečeným ztotožnit, pro obsah i způsob podání -
(ten jazyk je mi i trochu povědomý),
ale to nic...,

jen že příjemně překvapen kvituju

....

1) Čtenář není Wikipedie, kněz, kamarádka, matka ani psycholog. Přesto je schopen obsáhnout široký výčet vlastností. Dokáže být milý, přátelský, empatický, distingovaný, vzdělaný i všechápající lidumil světoobčan, ovšem když ho čert k papíru nastrčí, i kritický, náladový bručoun, gorilka bijící se v hruď, jízlivý, nespokojený, hloupý a vůbec různě všelijaký, co k autorově nelibosti.
Mezi čtenáři se může úspěšně skrývat i skutečný literární kritik. A tihle všichni jsou jako jeden muž. Autor se musí svého muže naučit milovat. Bez něj jako by neexistoval. Čtenář je autorův cíl. Jestliže nestojíte o čtenáře, nepublikujte.

2) Čtenář je autorův cíl, čtenářův komentář pod dílem mnohdy míč mimo chtěné hřiště. Že jste při psaní potili krev? Že když dílo se rodilo, že nespali jste, nejedli, noci v mukách prožívali, že text je vaše dítko bezbranné? Jistěže ano. Jen čtenář o tom ještě neví. Přesvědčte ho. Vaším nástrojem je slovo. Ne však slovo obhajoby, nýbrž slovo umělce. Slovo umělce, kterým se nevrhá zbůhdarma. Slovo, které hýbe masou. Studujte, trénujte doma a nehrajte za hosty.

3) Čtenář je váš učitel. Dobrý učitel, natož kouzelný dědeček vás nikdy nepošle za pokladem cestou mechovou. Pochvala je příjemná, ale Ivánkovi již ukázala, jak se správně na lopatě sedí. Čtenář je váš učitel, talent a píle k věci zázemím. Vlastní a pokud možno objektizovaná a nepyšná úvaha nad věcí nedocenitelný božský dar.

4) Buďte ke svému čtenáři trpěliví a tolerantní. Přichází do vašeho příbytku za jediným účelem –číst. Nic jiného si autor nikdy více nepřál. Pokud čtenáři prozatím nejste schopni nabídnout text právě k jeho jedinečnosti, nezoufejte. I tak pod dílo svým komentem vkládá dobrovolný prezent svého času, svých schopností a možností. Smiřte se i s tím, že některého čtenáře prostě neuspokojíte, i kdybyste se na hlavu postavili. Radujte se pro něj, neboť byla to právě ona věčná nespokojenost, která nás donutila slézt ze stromů a osvojit si i takový nástroj jako je pero.

5) Nikdy po svém kritickém čtenáři nežádejte ukázky jeho vlastních uměleckých děl. Je totiž pravda, že každý neumí tu světovou omáčku od maminky, ale nikomu docela bezpečně neunikne, co po chuti mu lahodí a co zas nikoliv. Jen málo opravdových kritiků samo kdy úspěšně tvořilo v praxi.

6) Pokládejte svému čtenáři otázky. Ptejte se proč. Snažte se být ve svých otázkách konkrétní, přímí a vyžadujte totéž od ostatních. Čím více se autor od svého čtenáře dozví, tím lépe se mu bude napříště tvořit. Diskutujte pod dílem o díle, je to žádoucí. A nejen pro vás. I z komentů pod cizími díly se můžeme lecčemu přínosnému přiučit.

7) Nesnažte se svého čtenáře opít rohlíkem. Estetické cítění jednotlivce není nikdy hloupé.

Nesnažte se čtenáře přehádat, nevysvětlujte své osobní důvody, pokud vás o to sám výslovně nepožádá. Prvotní čtenář se nikdy nezajímá o vaší osobu, přichází pouze se svým zájmem o literaturu. Stejně jako ten, kdo přichází do knihkupectví.

9) Buďte ke svému čtenáři uvědomělí. Nebuďte zbrklí a své práci dopřejte sdostatek času a zrání. Snažte se svého čtenáře získat. Prvotní čtenář nemá zájem o deníčkové zápisky bez ladu a skladu. Jestliže nevěnujete dost pozornosti své práci, nevěnujete pozornost ani čtenáři. To může čtenáře naštvat. Vaše nedbalost či zbrklost tak může čtenáře snadno znechutit a může se stát, že na příště pod vaším dílem po jeho slovu veta. Věřte, že bez čtenáře není autora.

10) Bez čtenáře není autora. A nemusíte přijmout kritickou odezvu od každého. Je to bezpochyby vaše svobodná volba. Ale je třeba mít stále na paměti, že čím širší a početnější čtenářský záběr pod vaším textem najdete, tím objektivněji lze vyhodnotit výsledek vašeho autorského snažení.