to je fajn, že jste to tady napsali a dali, přečtu si a projdu
- 3.3.2013, 21:18
To takzvané »moderní« haiku není haiku... to je jako mít vrcholový pocit na hromadě písku
- 3.3.2013, 21:15
Zde se lze také o haiku dozvědět dost, aby se dalo při dodržení napsat haiku docela dobré:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Haiku
- 3.3.2013, 21:09
Co napsal o haiku Jarda Polakovič
O sezónním slovu říkám právě toliko, že studená zeď může sloužit jako jeho náhražka. Snažím se jí dát význam v rámci haiku (pozor, neplést s miniaturou).
Z moderního haiku se povinnost sezónního slova pomalu vykrádá a máš pravdu, že sedmnáct slabik není pro haiku signifikantním prvkem. Tím totiž v japonském haiku bylo sedmnáct zvuků, resp. sedmnáct mora.
Tím, jak se haiku vyčleňuje z básně renga do samostatné formy, se jeho pravidla osmělují, protože nejsou svazována kontextuální formou pásma renga. Tzv. free-haiku opravdu nemusí sestávat z určitého počtu mora, tří veršů, nemusí obsahovat sezónní slovo.
Duch haiku, resp. hokku, však přetrvává v několika pravidlech, která literární teorie postihuje hůře, ale která milovník haiku cítí, ctí a dokáže je u textu rozpoznat.
Jde /například, tak to cítím já/ o přesah, plnost, soběstačnost a námět.
Námět a přesah spolu úzce souvisejí, přesah je právě to, co dělá z civilně popsané běžné situace překrásné verše, dává textu hloubku a strukturu, nabízí víc, než říkají slova.
Námět zase odráží básníkovy vnitřní kvality. Námětem by měla být situace, již dokáže básník obsáhnout, situace, u níž dokáže cítit jednotlivé konotace se světem okolo.
Co do plnosti a soběstačnosti, to jsou spíše formální kritéria. Plné /a tedy pravé/ haiku dává každému slovu význam, balastní materiál v něm neexistuje.
Soběstačnost se pak projevuje nezávislostí na psýché čtenáře. Mj. to znamená, že haiku nepůsobí na plytké city, naopak se snaží jít k prajádru toho kterého pocitu, aby ho mohl dosáhnout skutečně každý čtenář.
Ve většině haiku nacházím splněné pouze specifikum námětu.
strangera si dovolím doplnit:
Origoš haiku pracuje ještě s dalšími atributy: výhradně přírodními tématy, eufonií a aliterací. Není nutné dodržovat stopáž 5-7-5, ale já to dodržuji, protože to trochu ztěžuje tvorbu haiku a více se to blíží dosti přísným pravidlům země původu. Jsou ještě další formy příbuzné - senga, sen ryu,waku tanka, a j.
Myslím, že haiku je jenom jedno, právě to japonské.
Je to o dost složitější, japonština má zcela jinou stavbu vět, takže například překlady se jistě stopáže držet nemusí.
Evropské haiku už je ale podle mne jen jakýmsi hybridem toho původního, toho, které si svou podobu drží už spoustu let, a které nese původní a jediné správné atributy této "disciplíny".
Jakékoliv námi napsané jsou opravdu jen haikuidní, jak používá me2d, a originálu se tak snažíme jen přiblížit, pochopit, dotknout se.
To co vyjmenováváš ( jiná forma, slabiky, témata) je podle mne jen "przněním" původní filozofie a formy v básni, kterou vidím jen jako jedinou, původní a nepřekonatelnou.
Tak jsem se trošku více začal zajímat o haiku. Tady se pořád držíme klasického haiku, ale dnes už se tak přesně na těch požadavcích netrvá. I haiku se vyvíjí. To, co dříve by nebylo možné, to se dneska připouští.
Moderní haiku formuje už i západní umění. Forma tohoto haiku je aktuálně různorodá, velmi volné pojetí v počtu slabik a tématech. Avšak většina autorů zachovává alespoň kontrapunkt ve třetím verši a báseň je obvykle třířádkový.
Ukázka z knihy Haiku, která vyšla v Belgii, autor Herman van Rompuy.
Slunce vychází
Evropa ještě spí
jde stále o stejné slunce
V nedalekém příkopu
se vášnivě páří ropuchy
inaugurující jaro