Měsíc ozářil vrásčitou tvář,
je nádherná ta vyžilost
a strniště střibřitých vousů
dává obrazu zvláštní důstojnost.
Toužím dotýkat se ho, hladit jej a líbat,
smyslů zbavená posedlost...
Klukovské oči popírají věk,
jako by neznaly minulost.
Mlčíme svorně plujíc v myšlenkách,
sny přenáší nás přes úzkost,
tak neměj strach. Nezradím tě!
Nemám v úmyslu říct nikdy dost...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Ctnost | Ty | O samotě | Konejši mě | Otázka