1. Jsme jako kůra starejch stromů, životem zkoušení.
Jak ptáci poletíme domů, hrdí a vznešení.
Jsme jako cesty ztracený, co vedou ke hvězdám.
Naše touhy bláznivý, jen nebýt nikdy sám.
R: Pod hvězdami spát, je vážně nejlepší.
Na kytary hrát, mi srdce potěší.
S kamarády snít. U ohňů se hřát.
Jen tak někam jít, to má si každý přát.
2. Jsme jako řeky co se nevrací, co nemají svůj stín.
Tajný chvíle co se nesplácí, to já dávno vím.
Jsme jako pavučina rosou zalitá, z jara na loukách.
Jak slza v očích chladivá, jak nejemnější prách.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Rozkoš v zahradě | Benediktýnka | Kdy chodí andílci spát? | Květy duše | proč nepíšu