Kdy rozvine svůj květ,
co vůní mě spoutat umí ?
A mysl tomu nerozumí
Toužím k němu přivonět
Lehce dotýkat se smím
hebkých lístků povadlých
Chvějí se vánkem posedlých
s pevným trnem neostrým
Její poupata již dozrála
Do dlaní je schovávám
a svědectví tu podávám,
jak plně se mi dávala
„Otevři své lůno, růžičko !
Dej se poznat ptáčku,
aby mohl na zobáčku
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Úsměv | podprůměrný muž | jarní noty | smrt ducha | Opeřenec