Ranní procházka po pláži. Je sice teprve šest hodin, ale už je poměrně teplo. Místní mladíci hrají fotbal. Chvíli se dívám a obdivuji jejich kopací techniku. Slunce stojí jen kousek nad několika ostrůvky, které leží na dohled pobřeží. I když příliš daleko na to, aby se k nim dalo jen tak doplavat. Škoda. Drobné vlnky hladí chodidla, když sbírám mušle.
Čeká nás centrum Hoi Anu. První místo, které navštěvujeme, je dílna na výrobu hedvábí. Drobná a velmi energická Asiatka se nás s úsměvem ujímá. Posloucháme výklad a přitom pozorujeme každý krok výrobního procesu - od chování housenek bource morušového, přes zpracování kukel až po titěrnou práci vyšívajících žen. Přijde mi neuvěřitelné, že takhle nad šitím dokáží vydržet několik hodin denně a vydrží to tak roky. Prohlížíme si rozdělanou práci, ale i hotové výrobky, které jsou nám následně nabídnuty ke koupi. Nejvíce mě zaujaly obrazy s tradičními, převážně přírodními motivy. Neodolali jsme a jeden koupili – bílého jeřába na černém poli. A taky několik šál a šátků. Vedlejší dílna patřila řezbářům a další pak byla na výrobu keramiky. U každé jsme chvíli postáli a pozorovali práci místních zručných řemeslníků.
Hoi An byl v minulosti významným přístavem a tak jako u většiny podobných míst, i zde je velmi pestrá kulturní směska utvářející velmi zvláštní ráz města, díky kterému jej můžeme najít i v seznamu světového dědictví UNESCO. Procházíme ulicemi a nad hlavami nám hrají barvami lampiony. V ulicích je poměrně klid (především díky omezení dopravy v určitých hodinách), i když zde potkáváme hodně turistů. Hlavně z Ameriky, Francie a Anglie. A také z Číny, byť je na první pohled od místních jen těžko rozeznáme. Celé město je ve skutečnosti dosti ovlivněno čínskou, portugalskou a japonskou kulturou. I proto zde najdeme mnoho čínských chrámů, domů, nebo obchodníků. Japonsko zde reprezentuje především zastřešený most, opředený množstvím pověstí, spojující čínskou a japonskou část města, na kterém můžeme najít i malou svatyni.
Postupně navštěvujeme několik čínských chrámů. Kamenní draci, zlatí draci, generálové a jiné významné postavy, hra světla a kouře. Zářivé barvy nám splývají do jedné velké mazanice a už ani nevíme, kolik svatých míst jsme vlastně navštívili. Vcházíme do starého dřevěného domu na břehu řeky, který patří jedné rodině už po generace. Je zde přítmí a příjemný chládek. Na vyzvání usedáme na vyřezávaná křesla pokrytá perletí a během upíjení nabídnutého čaje posloucháme historii tohoto nádherného rodinného sídla. S vypravěčkou prožíváme všechny radosti a strasti, pozorujíc různé starožitné přístroje, fotografie, vybavení... ale i odtud se brzy musíme vydat dál. Následuje další kolotoč chrámů, chvilka pro nákupy… Myšlenkami jsme už však pryč, nedaleko od ulic tohoto malebného města.
Vracíme se zpátky do hotelu. Chvíli postojíme na dalším z mostů a sledujeme malá rýžová políčka na březích, veselé turisty na kolech brzdící provoz a slunce klesající na dno řeky. Čeká nás odpolední a noční koupání v moři, den volna na pláži a poté severní Vietnam.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Lesem | Na poli rodu | Chladnu | Agere Contra | Na vodítku