Ležíš na posteli a kolem tebe víří mraky barev, barev, kterým jsi sám, vlastní rukou i krví, vtiskl život. Ostatní děsí, tebe těší. Ta spleť čar, šílenství za každou z nich, kousek tebe, kousek jí. Vzpomínáš na zběsilé útoky štětce, který se plazil po stěně jako nadržené tělo po kousku ženského masa, ze kterého ukapává na zem. Rozpouští se a tříští, a v každé kapce se odráží ztráta. Malá, ale citelná, nenápadná, ale smrtelně chladná. Jako písek v přesýpacích hodinách, dosype se, a padne.
Tvář umělce je zbědovaná úsilím o umění, neutuchající snaha se odlišit, často od sebe samotného. A stěna... schizofrenní výtvor těla, co nevědělo, co po něm duše chtěla...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
lháři... | Jahoda... | Hlave státu | mosty... | nebe...