Databáze citátů pochází z našeho dceřinného webu MůjCitát, který byl ale následně zpět integrován pod Poetu. Autoři citátů nejsou autory publikujícími na Poetovi.

Citáty od autora: Ovidius


Zítra nebudeme ani jakými jsme dnes, ani jakými jsme byli včera.

Avšak k tomuto trestu můj osud mě patrně táhl - zavírá všechny cesty, jimiž se k výhodám jde.

Na cizích polích je úroda vždy o mnoho větší.

Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá.

Tolik zakusil jsem běd, co světel na nebi září.

Láska přináší jen samý nepokoj a strach.

Míň hřeší ta, jež hřešit smí.

Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým.

Na světě člověka není, aby se zalíbil všem.

Šťasten, kdo odvahu má svou lásku statečně hájit.

I barbar lásku získá, jen je-li dost bohatý.

Pro mužnou odvahu není žádná cesta nepřístupná.

Vládce ať nespěchá s trestem, však odměnu měl by dát rychle.

Všechno se mění, nic nehyne.

Ránu, jež se nedá zhojit, je třeba mečem vytnout, aby nenakazila nedotčenou část.

Tolik je na světě povah, co rozličných podob a tváří.

Poctivou je jen ta, kterou nikdo nechtěl.

Často, když odplují mraky, nastane zářivý den.

Bezpráví roznítí znovu i zcela vyhaslý oheň.

Božská vůle si zahrává s osudy smrtelných lidí.

Vydrž a na svém stůj, ta práci ti přinese plody.

Ten, kdo ochránil jiné, neochránil se sám.

Štěstěna je stálá jen ve své vrtkavosti.

Není nám milé, co smíme, co nesmíme, více nás láká.

Z toho, co prospívá, vše může též uškodit.

Často má mlčící tvář výmluvná slova i hlas.

Příčina je skrytá, výsledek je všeobecně znám.

Nejsem z těch, kteří vedou zahálčivý život, neboť čas v nečinnosti je pro mě jako smrt.

Sláva, již verši sis získal, bude navěky žít.

Počestnost se dočká dlouhého věku.

Odňat může být trest, vina však zůstane dál.

Radosti bývají počátkem našeho žalu.

Co těžce snášíš, na to si zvykni, a poneseš to lehce.

Přátelství si vyhledávej mezi sobě rovnými.

Žil šťastně ten, kdo žil v ústraní.

Železo je škodlivé, ale škodlivější než železo je zlato.

Pokud budeš mít štěstí, i přátel budeš mít hojnost, zastře-li slunce mrak, potom zůstaneš sám.

Svornost mezi bratry je vzácná.

Čiré rozkoše není, nějaký zármutek vždycky nám zkalí radosti.

Chceš-li se vhodně vdát, rovného sobě si zvol.

Je těžké neprozradit vinu výrazem tváře.

Komu je dovoleno hřešit, hřeší méně.

Nyní už myslete na to, že časem se dostaví stáří, jediná chvilka vám pak nečinně neujde.

Kdo není připraven dnes, bude zítra tím míň.

Klidem se posilní tělo, i duch si v něm potravu najde.

Proto jsou zákony dány, by silnější nemohl všechno.

Malá zdržení mívají někdy velké výhody.

Dobrá předzvěst často zklame.

Žádná moc netrvá dlouho.

K odvaze nutí mě strach.

Napříště vždy se drž místa, jež bylo ti dáno!

Zatímco tvorové druzí jsou schýleni, do země hledí, člověka obdařil tváří, jež může do nebes hledět, dal mu vzpřímenou hlavu a ke hvězdám kázal ji zdvíhat.

Novinky jsou ze všech věcí nejmilejší.

Vidím a schvaluji dobré, ale řídím se špatným.

I v pláči je jakási rozkoš.

Je-li mi dovoleno přirovnat velké věci k malým.

Oheň se živí větrem, však větrem i uhasnout může: mírný sílu mu dá, silný jej zahubí však.

Výsledek potvrzuje správnost skutku.

Z toho, co prospívá, vše může uškodit též.

I když už není sil, už samotná vůle je chvályhodná.

Nevelká je to ctnost, když někdo dokáže mlčet, zato však velký je hřích mluvit, kde mlčet se má.

Krása je křehký statek a tím, jak přichází do let, ubývá, mění se v nic, jak na ni působí čas.

Verše se daří tehdy, když z jasné rodí se mysli.

Verše nepodléhají smrti.

Uměním krásným se uč, ti, římská mládeži, radím.

Naučit se svědomitě ušlechtilým uměním znamená zjemňovat mravy a nedopustit, aby zůstaly hrubé.

Nadšení autora těší a zmenšuje námahu psaní, v prsou když cítíme žár, dílo když roste a vře.

Vědoma pravdy se mysl jen smála pomluvám lživým.

Nečestně získaná kořist vede ke koncům zlým.

Pomsta uleví v bolesti.

Nemalou sílu dává srdci sláva.

Jsou-li to nikoli jmění či předkové zvučného jména, nýbrž řádnost a duch, co nám velikost dá.

Nemůže veliký duch utrpět posledním dnem; naopak sláva jeho až po smrti roste.

Závist zlehčuje také velkého Homéra vlohy.

Odvážným přeje sám bůh.

Ihned se na odpor postav: je pozdě po léku sahat, jestliže dlouhý čas mohlo se vzmáhat to zlo.

Luza přátelství měří užitkem, jejž z něho má.

Láska uvěří snadno.

Noc a láska a víno, ty nemohou rozumně radit.

My, kdo milujem, máme jak doufat, tak zároveň bát se.

Láska, ta přináší jen nepekoj samý a strach.

Amor, když do srdce vnik, divoce zmítá se v něm.

Voják je milenec každý.

Ustup, kde odpor se klade: když ustoupíš, vítězem budeš.

Zanevřu, budu-li moci, však spíš budu milovat nerad.

I nepřemoženého muže přemáhá bolest.

Mužům sluší spíše nedbalý vzhled.

Časem i vzpurní býčci přec klidně před pluhem stanou, koně též naučí čas uzdu neblahou snést.

Nyní už myslete na to, že časem se dostaví stáří: jediná chvilka vám nečinně neujde pak.

Dokud to dovolí síly i léta, jen námahu snášej, brzy se připlíží přec schýlený stařecký věk.

Čas se kupředu řítí a tiše léty tu stárnem.

Talent už rezav, jak ležel, otupěl, menší je teď, o mnoho menší než dřív.

Příjemně ubíhá čas, když polní prací se tráví.

Nelze jedno jen dělat a přitom si nepopřát klidu: osvěží znavené údy, síly obnoví klid.

Kůň, který dlouho stál, špatně poběží.

Vidíš, jak nečinné tělo jen podléhá zahálkou zkáze; voda nebude hnít, pokud pohyb svůj má.

Bohatství je dráždidlem ke špatnostem.

To, v čem žijeme nyní, jsou časy skutečně zlaté: za zlato největší čest, za zlato přátelství máš.

Uhlídat, čeho jsi nabyl, je umění - jako to získat.

Dnes jenom cennost má cenu: lze úřady za zlato získat, za zlato přátele též; chudák, ten není zde nic.

Každá země je pro udatného vlastí.

Trója být šťastným městem, kdo znal by Hektora dneska? Udatnost neštěstím obce slávu získala svou.

Jakousi sladkou silou nás všechny k sobě si poutá rodná země, že nelze na ni nemyslet kdy.

Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.

Horší je vyhodit hosta než do do domu nepřijmout vůbec.

Bude ti smutno, budeš-li sám.

Ty bys nevěděl snad, dlouhé že ruce má král?

K lidem se hodí mír, k zvířatům divoký hněv.

Pokud by Jupiter vždycky, když lidé se dopustí hříchu, na zemi seslal svůj blesk, zakrátko pozbude všech.

Vše se mění, nic nezaniká.

Na slabé visí nitce vše to, co lidí se týká, náhlý když přijde pád, zdravé co bylo, je pryč.

Jakkoli scházejí síly, přec vůli pochvalme dobrou.

Je mrtev, přece však vykonal velké činy.

Tak stálo v osudu.

Větší jsem nad toho, komu by Štěstěna uškodit mohla.

Časem starosti slábnou.

Čas všechno hojí.

Po dlouhé době se jizva možná zacelí zase; čerstvá rána se však děsí, když ucítí prst.

Snažme se užívat času, vždyť čas tak překotně míjí.

Dlouhý věk ničí; i kameni škodí dlouhý čas.

Hltavý čas tedy hubí jak nás, tak ostatní všechno.

Proud, který uplynul již, se zpátky přivolat nedá, chvíle, jež minula již, vrátit se nemůže zpět.

Čase, jenž všechno ničíš, a ty, ty závistné stáří, všude sejete zhoubu a na čem zub času je vidět, všechno to pomalu, zvolna strávíte objetím smrti.

Řítí se prchavá doba, však skrytě a aniž to vnímáš, nic jako rok není rychlé.

Dříve či později potom my k jednomu spěcháme sídlu. Všichni sem přijdeme jednou, a tady se shledáme všichni.

Závist se sytí, když žijem; když umřem, tu zanikne také.






© 2025 Poeta.cz | Design: Sunlight | RSS | Tiskovky.info