Databáze citátů pochází z našeho dceřinného webu MůjCitát, který byl ale následně zpět integrován pod Poetu. Autoři citátů nejsou autory publikujícími na Poetovi.
Citáty od autora: Kostolány André
Často mi kolegové s úsměvem kladou otázku, co dělám s tou "spoustou" peněz, když se doví o mých honorářích za různé aktivity. Zvláštní, že se mě nikdo neptá, co dělám s penězi ze šťastných spekulací, kde vyhrávám (ale nevydělám) desetinásobek. Prací vydělané peníze jim přijdou obzvláště zvláštní.
O bohatém hlupákovi se vždy bude mluvit jako o bohatém, o chudákovi však pokaždé jako o hlupákovi.
Peníze samotné šťastným nedělají, uklidňují však kolosálním způsobem.
Je mnoho investičních poradců, kteří často používají výraz "zaručuji …". Ale kdo ručí za ně?
Když na návrh řekne bankéř ne, myslí tím možná. Řekne-li možná, myslí ano. Ale řekne-li okamžitě ano, není to vůbec dobrý bankéř. Když spekulant řekne na tip ano, myslí tím možná. Řekne-li možná, myslí ne, a když hned řekne ne, není to opravdový spekulant.
Není nutné být bohatý, ale nezávislý.
Všechny cenné papíry/akcie v konkurzu, krachující státní dluhopisy, které dnes kótují mezi 1 nebo 2 procenty, mají jednu obrovskou výhodu: Výtečně se hodí jako ozdoba na zeď.
Finanční instituce mají pouze takovou cenu jako lidé, kteří je vytvořili.
Velkým neštěstím nás starých spekulantů je, že jsme sice nasbírali zkušenosti, ale ztratili svoji odvahu.
Pro spekulanta je užitečnější o něčem popřemýšlet, aniž by něco podnikl, než něco podniknout bez toho, že by přemýšlel.
Krásně by bylo v hospodářském světě, kdyby byli piráti líní a hlupáci mluvili méně.
Často je na burze nutné zavřít oči, aby člověk mohl lépe vidět.
Člověk by neměl sledovat události očima, nýbrž hlavou.
Mnozí nepotřebují peníze proto, aby je měli, ale aby je ukazovali.
Slyším, že jsi udělal velkou trefu a vyhrál 100 000 marek, co děláš? "Dělám si velké starosti."
Když obchodník prodá zboží se stoprocentním ziskem, říká se tomu podvod. Prodá-li burzovní spekulant svoje papíry za dvojnásobný kurz, je to pro mě normální.
Muž byl stvořen, aby dělal peníze; a žena drží kasu. Ideálem je - i pro celou rodinu - když muž je lehkomyslný a žena lakomá. Mezi známými a v rodině mám pro to nespočet příkladů.
Starý burzián může přijít o všechno, jenom ne o své zkušenosti.
Jsou lidé, kteří jsou šťastní, že nejsou svými vlastními věřiteli.
Komické slovo v německém jazyce: Diplomkaufmann. Pro mě je diplomem obchodníka jeho bilance.
Hra je vášnivost, která připravuje i potěšení, i vášní dost. Největší potěšení hráče: Vítězství. Druhé největší: Prohra. Neboť největší slastí hráče je napětí mezi vítězstvím a prohrou. Kdyby nebylo ztrát, nebylo by napětí a potud ani žádného potěšení.
Moliere napsal: Hlupák, který příliš ví, je dvakrát hloupější než neznalec. Takové poznání je pro burzu krajně trefné.
Mít peníze na hotovosti a zároveň úmysl při nízkých kurzech vstoupit na burzu, je stejný zážitek, jako být hladový na cestě do restaurace.
Georges Clemenceau kdysi řekl: Válka je příliš vážná záležitost, než aby ji člověk mohl svěřit vojákům. Přesně tak se dnes dá říct: Hospodářství je příliš vážná věc, než abychom ji přenechali profesorům a národohospodářům.
Burziáni často hrají ve velké době. Hlavně se svou peněženkou.
Burzovní hráč bez rozvahy, argumentů nebo motivace se rovná hráči rulety. Je to hazardér.
Psychologické reakce davu jsou na burze stejné jako v divadle: Jeden zívne, a zakrátko zívají všichni. Jeden zakašle, a ihned kašle celý sál.
Voltaire řekl: Každá špatná věc může mít i dobré následky. Pro burzu je to výjimečně trefné.
Imponují mi jen takoví milionáři, kteří by mi imponovali i bez pětníku v kapse.
Většina lidí, co má tu vlastnost vydělat spoustu peněz, má ovšem zřídka vlastnost si je i užít.
Člověk musí mít při nákupu fantazii, při prodeji musí být moudrý.
Burza, to znamená finanční trh, je vlastně divadlo, ve kterém se neustále hraje ten samý kousek, ale pokaždé s jiným názvem.
Na burze nám pocit často řekne co dělat, a rozum to, čeho se vyvarovat.
Někdy je na burze dvousečná rada lepší než jednoznačná a jasná.
Na burze to není nový smeták, ale ten starý, co dobře mete.
Před boomem a po krachu panuje hrobové ticho. Co se odehrává mezi tím, je hysterický povyk bez rozumu.
V každé dobré měšťácké francouzské rodině se na burzu posílal ten nejhloupější syn. Určitě to mělo své důvody.
Bankéř, který spekuluje s penězi klientů a má pech, se často stane podvodníkem. Ten, který má štěstí, se stává géniem.
Na burze člověk nemusí všechno vědět, jen všemu rozumět. A i když rozumí všemu, nemusí všechno dělat.
Nejjistější brzdou proti zběsilému spekulování je ztráta.
Burzián nesmí, jednáli se o burzovní povídačky, věřit ani vlastnímu otci!
Devadesát procent burzovních hráčů nemá žádnou představu, nemluvě pak o uvažování. Dokonce i sázkaři na dostihy nebo v Sazce mají představy a motivace. Burzovní hráči jdou většinou naslepo s davem.
Kdo má spoustu peněz, může spekulovat. Kdo má málo peněz, nesmí spekulovat. Kdo nemá nic, musí spekulovat.
Člověk musí burzu vroucně milovat a chladnokrevně s ní jednat.
Moje srdce leží nalevo, moje hlava napravo, moje peněženka ani vpravo, ani vlevo, ale už dávno v Americe.
Burziánům peníze nesmrdí, jen prodělané peníze!
Chytrá žena by měla mít v rezervě spekulanta na pokles. Pak je o její blahobyt pro všechny případy postaráno.
Burzovní spekulace je jako partie skatu: S dobrými kartami je třeba vyhrát víc, než o co člověk přijde se špatnými.
Makléř miluje hráče, ale svoji dceru by mu za ženu nedal.
Jak se člověk stane spekulantem? Stejně jako se nevinné děvče dostane k nejstaršímu řemeslu na světě. Začne ze zvědavosti, pak z toho má špás a na konec u toho zůstane pro peníze.
Na burze je poloviční pravda úplnou lží.
Věštění z grafů je věda, kdo se jí řídí, tomu běda.
Na náhrobním kameni proslulého spisovatele Stendhala stojí: Žil, psal a miloval. Na kameni nešťastného spekulanta: Žil, spekuloval a prohrál.
Za starých časů se říkalo, že muž prý ztrácí rozum s posledními 10 000 guldeny. Tvrdím, že německý střadatel dnes ztrácí rozum se svými prvními 10 000 marek.
Jedna stará burzovní pravda zní: Nemohou-li kurzy stoupnout ještě výš, musí spadnout.
Optimista je knížetem i se dvěma groši v kapse. Pesimista je ubožák, třeba i s plným trezorem.
Být zámožný znamená mít víc peněz než ostatní v okolí.
Mnozí kapitalisté stráví třetinu života tím, jak kapitál vytvořit, třetinu času, jak jej uchránit, a poslední třetinu úvahami, jak jej odkázat.
Novináři a burzovní spekulanti mají pro svoji práci stejnou surovinu: zprávy a události. Novináři o nich píší, spekulanti na ně sází.
Každý burzovní poslíček nosí spoustu peněz schovaných ve svém poznámkovém sešitě. Musí je jen najít.
Každý burzovní makléř trpí určitou deformací intelektu, neboť dokonce ten nejinteligentnější, nejupřímnější a nejodpovědnější broker je zkažený myšlenkami na další objednávky a provize.
Když předvídám burzovní vývoj na rok dopředu, mají mě ostatní během celého roku za poblouzněného.
Burzián není muž systémů, ale nápadů.
Pohrdám sice burzovními parazity, malými hráči, kteří každý den kupují a prodávají, kupují a prodávají, ale uznávám, že bez nich by burza nebyla burzou a bez burzy by nemohl existovat kapitalistický systém. Nejlepší příklad: Socialistickokomunistická vláda Francie dělala všechno, aby udržela burzu v optimistické náladě.
Na kurzový vývoj nemá vliv to, co se stane dneska, ale co se přihodí zítra a pozítří. Neboť co se stane dnes, je v kurzech dávno promítnuté.
Experti na hospodářství jsou gladiátoři, kteří bojují se zavřenýma očima.
Názor burziána není nikdy konstantní. Ten samý papír za stejnou cenu odhadne jednou příliš vysoko a jednou příliš nízko, ale nikdy podle objektivní úvahy. Často záleží na tom, jestli se dobře vyspal, jestli zrovna aktuálně netrpí nějakou bolestí nebo nervozitou - tedy na příčinách, které nemají s burzou nic společného. Většina burziánů proto neumí být objektivní.
Burza diskontuje nejen události příštího roku, nýbrž to, co veřejnost očekává po následujícím roce. Tedy odhad odhadu.
Čert vymyslel burzu, aby člověka potrestal za to, že věří, že Bůh mohl stvořit něco z ničeho.
Je třeba vědět, že za fasádami velkých finančních institucí nesedí žádní vzorní chlapci.
Čeho je na burze každý znalý, mě už nikdy nerozpálí.
Kupovat opce? To je stejné jako se směnkou: Podepište a uvidíte, jak rychle čas uběhne!
Když se jedná o peníze, existuje pouze jediná nápověda: "Víc!"
Dvě nejobtížnější věci na burze jsou umět uzavřít ztrátu a nerealizovat malý zisk. Nejobtížnější ale je mít samostatný názor, dělat opak toho, co dělá většina.
Člověk se nesmí do akcie zamilovat a musí se s ní umět lehce rozloučit, když se volá SOS!
Za rozjetou akcií, stejně jako za tramvají, se člověk nemusí honit. Jen trpělivost: Další se s jistotou dostaví.
Podnikoví hospodáři, inženýři ekonomie, národohospodáři a další experti by měli zůstat burze vzdálení. Pro ně je nebezpečnou pastí, která se jim chce přiblížit vědeckými metodami. Mohu jim pouze citovat Danteho: "Zanechte svoji naději za sebou, vy, kteří sem vstupujete."
Kdyby byla burzovní spekulace tak jednoduchá, nebylo by žádných horníků, dřevorubců a jiných těžce pracujících. Každý by byl spekulant.
Čím více vláda dementuje nějaké eventuální opatření, tím určitěji je později přijme.
Kdyby měla mít událost nějaký psychologický účinek na trh, pak musí přijít okamžitě, protože další den už se na událost zapomene.
Skutečně suverénní je ten, kdo umí bez zdůvodnění odmítnout pozvánku.
Den, kdy se jinak tvrdohlavý optimista stane pesimistou, je velmi pravděpodobně bodem zvratu kurzové tendence. A přirozeně naopak. Když se zarytý pesimista stane optimistou, musí se tak rychle, jak to jen jde, z burzy odejít.
Ne kapitál, ale kapesné je třeba mít. Někteří dokonce upřednostňují kapesné před jměním.
Když investiční fondy registrují obrovské nárůsty nových vkladů, je to znamení, že třetí fáze růstu je blízko svému konci.
Aby měl člověk úspěch u vrchnosti, musí se ukázat jako naivní, musí ale myslet velmi střízlivě.
Nervózní spekulanti jsou maximálně nervózní, když nemají žádné papíry a burza začne růst.
Nevím, co bude zítra, ale vím, co bylo včera a co je dnes, a už to je velmi mnoho.
Kliente nevěř svému makléři, nehledě na to, že ti zázrak na podnose přináší.
Na burze je bez zkušeností obtížné udržet nervy na uzdě.
Každou zprávu si burziáni vykládají po svém, jak se jim to nejlépe hodí.
Co jednou řekl Moltke o válce, toho je zapotřebí i na burze: Peníze, nápady, trpělivost a štěstí.
Spekulování už není žádnou hrou, je to opatření k ochraně majetku.
Není nic snazšího, než prodat cenné papíry veřejnosti, když lze lidem ukázat, jak vysoko už povylezly.
Spekulace začíná instinktivním záměrem, chránit veškeré své jmění.
Rothschild může zařídit růst kurzů, ale krachu zabránit nedovede.
Spekulací vydělané peníze jsou bolestným: Nejdříve se dostaví bolest, pak peníze.
Kdo nemá cenné papíry, když jdou dolů, nemá je ani, když jdou nahoru.
Ministr financí není nikdy dost dobrý, je buď špatný, nebo ještě více špatný.
Když se potkají dva burziáni, neptají se, jak se jim daří. Nýbrž: Jak se bude dařit trhu?
Burzovní spekulace je neustálou improvizací.
Nikde na světě člověk nepotká tolik lidí naskládaných na metr čtvereční jako na burze - lidí, kteří si tak moc žijí nad své duševní poměry.
Vydělat se dá, proděla se dá, ale vydělat zpátky: Nemožné.
Rozdíl mezi spekulací a investicí nespočívá v kvalitě, ale v kvantitě.
Jedinými svědky úspěšnosti burzovního spekulanta jsou jeho dědicové.
Mít nápady samo o sobě nestačí, uskutečnit je je ještě důležitější: k tomu je třeba odvaha.
Zpočátku se stane všechno jinak a až potom to, co člověk čekal: Dvakrát dva je pět mínus jedna.
Státní bankrot? Bankovní krize? Na to je jen jedna odpověď: "Mnoho povyku pro nic!"
Francouzský ministr financí Vincent Auriol jednou řekl, co by se občas mělo realizovat: "Uzavřu banky, zavřu bankéře!"
Na burze se nedají události předvídat, jen odhadovat.
Svými reakcemi se burza často chová jako opilec, pláče nad dobrými zprávami a špatné ji rozesmějí.
Na burze je možné všechno, dokonce i to, co je logické.
