Průtrž prázdných snů padajích do noci ,
jednotvárnost všech okolních věcí ,
vlažný topení v osamělém pokoji ,
prázdná postel co tě neukojí .
Bezbřehé představy lemují myšlenky,
kdybys tu byla,sundáš si silonky,
všechno je tak nádherné a prázdné,
prosim ať i ta poslední lampa zhasne,
já vím,tvářím se,že je to jasné,
jenže doopravdy to všechno vyhasne.
Noc skončí a tma s ní ,
já tu zůstanu,za obojí,
vyvrženec v cizim světě,
nechaný světlu a přitom ve tmě,
vím proč , ale nevím co chci,
já jsem , dítě noci .
Hodnocení:3.5 (celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Neber to, prosím, nějak špatně. Prostě mám potřebu mluvit spíše k formě něž k obsahu. Forma je to, na čem je potřeba pracovat v první řadě. To, že člověk píše, je dáno tím, že je zřejmě nutkán potřebou sdělit. A pokud má potřebu sdělit, tak má i co sdělit. Proto nehodnotím obsah sdělení. Je ale nutno dbát na formu sdělení. Dívkám nosíme květiny, ne kopřivy. V takovém případě bys nás ani to, že jsme jim kopřivami chtěli projevit lásku, nezachrání...
Neberu to nijak špatně , je to tvůj názor , já mám názor opačný , pro mě je poezie hlavně o obsahu , a o formě sdělení , než o formě stylistické , já tam ten rytmus mám , subjektivní samozřejmě. Takže díky za názor
Touha | Nakonec | Pulzující | 23:15 | O všem a ničem