ano, "klaun pohřbu" - čtenář, teda jako já, neví co s tím...
je to téměř typická genitivní metafora, která ale i právě tohle
způsobuje - pokus se raději vyvarovat, a nebo použít schůdněji představě
Vůbec mě nenapadlo, že by zrovna toto mohlo dělat problém.
Když si představím spojení klaun a pohřeb, vyjde mi určitý člověk zesměňující něco smutného a důstojného. V tomto případě aplikované tedy na vztah mezi mladými a nějakou tou zodpovědností.
Zkusím se pro příště polepšit...
Díky za tvůj čas.
problém mi dělá první řádek
když si odmyslím pohřeb, docela bych to brala
ale ono tam to slovo je, a tím pádem mi to dělá problém
jakože pochopit, jak si myslel
závěr, ten se mi líbí
(kvalitní komentář to není, ale neboj, jsou tu další, kterým to půjde líp, než mně, takže )
Je to myšleno tak, že se chováme jako kašpaři (a často se tak i oblékáme), ze všeho máme srandu, nic nebereme vážně a vůbec nemyslíme na zítřek. Vlastně ho pochováváme tím, jak se chováme. A pak čekáme, že nám z tohoto našeho jednání vyplyne něco dobrého, že nám to samo spadne do klína, něco nás něco trkne a vnukne nám to nějakou úžasnou myšlenku. A závěr je pak už snad jasný...
Jedna věc je krásná bezstarostnost mládí, jako že si o víkendu přispím a vykašlu se na pomoc doma a druhá utrácet za chlast a cigára a pak si půjčovat na cestu domů...a že by to bylo to samé?
Blíž podzimu | Zítra? | Ha Long | O človíčkovi | Agere Contra