zametá spánek na lopatky
tam až ji dostal
po dvou deckách a příslibu navždy
tenkrát věřila v Boha
a ptala se… co je láska ?
tenkrát znala jen Picassa
a všichni ho měli za blázna
ne nechtěla být jako on
a přece
musela se zbláznit
do těch tahů
těch do půl páté do rána
kdy klid ruší jen na plátně přilepená můra
a nikdo nevolá policii
trvalo dlouho, než pochopila
že její svět jsou barvy nanášené s láskou
ač úmysl je mnohdy jiný, než realita sama
ano sama, ten pocit ji omotává jak spirála
nalila si další dvojku
a usedla ke stojanu
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
už jsem na ni koukala dneska dopoledne a přišla mi, jak to říct
skvělá, ale tak "životně"
a pak jsem musela jít a teď, stále stejnej dojem
jako zpověď jako portrét sebe sama (možná že reakce, jakože tvoje bude, že to není o tobě, ale pro mě je, tak mi to zkus nebrat , vím jsem hrozná)
a moc fajn se mi četlo, mohla bych vypíchnout začátek, kde taková jakoby naivita a chuť, přes prostřední část, kde nastínění, pochopení anebo taky ne až k závěru, kde dvojka vína a usednutí ke stojanu
to se mi třeba moc líbilo, sednout si ke stojanu
každopádně závěr - líbilo
O čekání | Koutky od vína | Večery | Paprskem lucerny | Za deset devět