no von takovej šuflik (jak děla mnohdy má babička),
není lecjaká věc - nechá si v sobě schovat cokoliv,
ale přijdeš-li si vyzvednout příliš brzy, bejvá
(pokud je vůbec k nalezení) prostořekej, přidrzlej,
pak často i schopnej nakecat ti vejmysly o zalomeným klíči,
o právě zrezlý vodící liště, o častým šátráním
narušeným časosběru...
pudu asi do jinejch schovek
- - -
a o hlavě jinak postavený nevím nic -
hřebenem už pár let neprohmatávám,
a před zrcadlem klopím zrak
hm, líbí se mi ta barevnost
mohla bych převlíkat, svlíkat, oblíkat, odebírat, nebo cupovat na dřeň, jenže se mi nechce nic z toho, pro mě barevnost a jak už si dovolili kolegové pode mnou, já vypíchnu víc pro sebe, než tebe, snad mi odpustíš
znám spousty jizev
chuť přitlučená do rudi
hrst ticha zraje
to jsou silné momenty pro mě, tohle ve mě tepe a nese se mnou
a ty jsi vysoko, velmi vysoko poeticky zdatný muž.
- v těchto dvou verších se tu (pro mě) odehrává kus života. Soužití dvou lidí. I nádherný vyznání. A čím víc se právě sem vracím, tím spíš na mě doléhá dojetí z těch slov.
do modré zmizev
v lednu
- vnímám jako přemostění. I ta modrá barva nejprve květiny a pak mrazivého ledna mi tu k tomu nahrává. Vidím to jako obraz za oknem.
napětí sněhů, strmost zim - tak a tady chci zůstat. Na první čtení mě to popohánělo kupředu, ale na další přečtení, když už vím co bude dál, mi dovoluje chvíli se nepohnout. Miluju napětí sněhů i strmost zim. Nenechávám si tu žádný přenesený významy. Chci to doopravdy. Lebedím si.
a braním sírou mrtvých vín - ježíííš, ty mě nutíš přemýšlet abys hned příštím veršem přikoval v úžasu, že to pořád ještě jde. Že ještě nebylo všechno v poezii řečeno. Že ještě pořád se dá najít... Nádherný verš. Stejně jako zrající hrst ticha.
V závěru mě necháváš hodně tápat. Ale já k němu dorostu. Na tebe prostě vždycky potřebuju víc času
ta všelicha... mi trošku připadá, jako když dá někdo do básně schválně něco z angličtiny, nebo latinský citát, nebo něco, o čem si myslí, že každý neví, co to je, aby to vypadalo kór zajímavě... nelíbí se mi to ani jako celek, ani některá slova (iberkolistých, zmizev, do rudi), takový násilný poetismus...
"...o čem si myslí, že každý neví, co to je, aby to vypadalo kór zajímavě"
nemám jedinej důvod dělat to, co tady říkáš -
jinak použitím málo preferovanejch slov nebo jejich tvarů
se v textu děje něco násilnýho??
...no, moje žena miluje různý odrůdy právě všelichy iberkolisté
(proto "schválně" použito),
což je celej název tý květiny, která za něj tak nějak nemůže, žejo...
k tý recitaci -
vidíš, a mně do nedělá sebemenší problém
Ještě doplním -
jistě, rozumím tomu, že někteří ve vázané poezii preferují
jakousi ortodoxní, možná i "říkankovitě otrockou", obsahově jasnou linku
s použitím pragmaticky zažitých postupů a slov, potažmo jejich spojení,
mnohdy i bez nároku na rytmický dopad věci.
(Aniž bych chtěl někoho, probůh urazit.)
Však stejně tak vím, že jsou čtenáři i autoři, kteří jsou nastaveni trochu jinak,
kteří raději vítají a vnímají odlišnější, nekonformní přístup k pojetí detailu,
formy, zvuku v básni a k jazyku vůbec -
navíc je mi tohle psaní a právě čtení
podobných autorů bližší.
jo, rozumím, co mi chceš říct... já ti tu poezii neumím rozebírat po dvojverších jako Radka, na to mám asi málo vcítění a empatie... ovšem celek mi moc neříká, což ale taky může být mnou...
moje žena zase sbírá karty Bicycle, ale když o ní píšu, určitě se v básni nezmíním, že nejvíc jí sluší vějíř Shadow Masters, připadal bych si hloupě, nutit čtenáře gůglovat... i když ta všelicha je asi známější, jenom já netušil, o co jde
ano, na tak krátké dílko mi připadá použití tolika nepříliš používaných slov trochu násilné, na efekt... tím neříkám, že jsi ti na efekt psal, tím říkám, že mně, čtenáři, to tak připadá...
Schéma - ABCCAB
ABABCDB
aspoň jak jsem vypozorovala - dost složité. Více se mi líbí první strofa, když znám význam slova všelich, ve druhé je pro mne dost strmosti.
Je vidět, že jsi vážil na lékárenských vahách, a není co vytknout.Pocitově mi to však není blízké, snad až ty jizvy zhojí čas...
Já si tuhle tvoji báseň umím celkem vysvětlit, ty rýmy mne zaujaly a chtěla jsem přijít na kloub...tak jsem si posléze rozebrala...nedá se snad říci - špatný vjem, ale nenalézám krom jistého obdivu vůči rýmům a některým slovům citový náboj - chladí to, stejně jako některé básně Miroslawkovy...jsou vlastně dokonalé, ale...
Zpátky v mlze | Půlnoční káva | Plnými doušky | pouliční haiku | haiku 4