Tmy přicházejí čekaně, leč brzy. Hvězdy zmizely do deště, oheň udušen parami.
Jako já v Kořánech.
Jenže vlaky zde nestaví.
Kořány jen projíždím. Mizerný cestující, bez zájmu, zato s požadavky. Jako tenkrát, v pubertě doby, která nás nadchla.
Vyhlížím Tě v oknech. Ve tmavých lesích,
v prázdných lukách,
v nečekaných tunelech.
V první třídě se spravedlivým nárokem
Tebe
(za příplatek).
Přitom o Tebe v Kořánech vůbec nejde. Dveře jsou odemčeny z obou stran. Pára z kotlů stroje se valí všemi směry, abys mohla uniknout nepozorována.
Abychom oba mohli uniknout.
Nepozorováni.
Protože Kořánech
v dešti
udušeny parami
vlaky nestaví.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Námořník | Naštěstí | Ohni | Z Říma | Ostře sledované vlasy