Dívám se na svět skrz dno láhve,
vy kolem mne
a něco mě k vám táhne.
Snad jen zvědavost,
která osudnou se mi stane.
Za temných nocí,
když svoboda nemá hranic.
Do nebes se dívám
a čekám.
Na co? To ptám se sám sebe.
Odpověď mi nikdo nedá,
zítra slunce svitne
a my dál budem žít spánkem bdících.
Již neprohlédném mlhu v nás,
již nebudem svobodní,
můžu jen děkovat.
Domýšlím se jen,
proč v nás ten plamen žhne.
Proč se ženem dál,
i když skrz slzy a bol
nevidíme nic.
Naděje v nás vzplává,
každý den, každé jitro.
Stejně jak rosa dolů pádává.
Hle! Pozor.
Nedívejte se do nebes,
tam je pravda věčnosti,
která nám klid již nikdy nedá.
Tam nás pohltí tma a moc vševědoucí.
Objevíme sebe
a to nás zničí, pohltí a zabije.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Na zemi | Barová romantika a jiné | Tak nějak | Malá holka, velký kluk | Večerní duet